Moon
Už je tomu přes čtyřicet let, co Stanley Kubrick svojí 2001: Vesmírnou odyseou dokázal, že science fiction filmy mohou být regulérními uměleckými díly. Tehdy na to potřeboval 10 milionů dolarů. Nyní nastupuje Duncan Jones s podobně atmosférickým snímkem Moon, kde předvádí, že i s 5 miliony dolarů jdou dělat velké věci.
Autoři se uchylují do vesmíru asi proto, že je tak těžké najít místo, kam ještě nikdy nikdo nezasadil nějaký příběh. Nekonečný prostor, hvězdy, planety a další záležitosti nabízejí fascinující spektrum možností. Filmaři jich využívají od prvopočátku (s trochou nostalgie si stačí vybavit Méliésovu Cestu na Měsíc) a ani v dnešní době je očividně nehodlají zavrhnout. Což se samozřejmě musí s povděkem kvitovat, protože by jinak hltači kinematografie přišli kupříkladu o Moon.
V Moon se nám představuje astronaut Sam Bell. S jednou firmou uzavřel na tři roky smlouvu, že bude kontrolovat jinak zautomatizovanou těžbu vzácného plynu Helium-3, který se na Zemi používá jako palivo. Bohužel spojení se Zemí je kvůli poruchám velmi sporadické, a tak se pro něho jediným společníkem a zároveň pomocníkem v tiché základně stal inteligentní počítač Gerty. Pracovní turnus se Samovi ale pomalu blíží ke konci, takže se snad brzy zase setká se svou ženou a malou dcerkou. Bolesti hlavy a propukající halucinace přesto svědčí o tom, že poslední dva týdny budou ještě krušné. A to ho čeká ještě několik dalších překvapivých novinek.
Do svého režijního debutu tyto novinky zakomponoval Duncan Jones, což je také tvůrce námětu a mimochodem se jedná o syna Davida Bowieho. Od svého slavného tatínka převzal cit pro vizuální stránku a důraz na emoce. Moon totiž rozhodně nevypadá na to, že se vytvářel s tak nízkým rozpočtem. Měsíční stanice, v níž Sam Bell přebývá, je propracovaná do nejmenších detailů a může se stát, že se při sledování přistihnete, jak se kocháte obrazem a s radostí základnu prozkoumáváte. Z použitých kulis dýchá strohost, chlad a odtažitost, tedy dojmy, které korespondují s vesmírem jako takovým.
Za příběh samotný se přitom Duncan Jones nemusí stydět. Jedná se o inteligentně podanou a působivou povídku, jejíž výchozí myšlenku bude lepší neodtajňovat. Sice se nejedná o velkolepý zvrat, jelikož na těch Moon zvlášť nestaví, avšak polovina filmu funguje právě na nejistotě ohledně toho, co se to vlastně ve skutečnosti děje. Proto pokud se chcete nechat překvapit, raději se nedívejte ani na trailer, který toho říká snad až příliš.
Ve filmu se bohužel najde několik drobných iracionálních kiksů, přesto se nejedná o zásadní věci, které by výrazně kazily celkový zážitek. Klady jednoznačně převažují, ať už se jedná o vynikající a k náladě snímku zcela pasující hudbu Clinta Mansella, herecký výkon Sama Rockwella nebo použití hlasu Kevina Spaceyho pro robota Gertyho. A jelikož je velmi těžké odhadnout, kdy se zase dočkáme srovnatelně působivé sci-fi pro fajnšmekry, kteří upřednostňují budování atmosféry na úkor akčních scén, nejlepší bude nemeškat a důvěru do Duncana Jonese vložit. Odmění se vám způsobem, jenž není úplně vyčerpávající, ale bez pochyb dokáže diváka uspokojit.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm, Febiofest - anotace filmu
Moon sci-fi / thriller, Velká Británie, 2009, 97 minut
Režie: Duncan Jones, námět: Duncan Jones, scénář: Nathan Parker, kamera: Gary Shaw, střih: Nicolas Gaster, produkce: Stuart Fenegan, Trudie Styler, hudba: Clint Mansell
Hrají: Sam Rockwell (Sam Bell), Kevin Spacey (hlas robota Gertyho), Dominique McElligott (Tess Bell), Rosie Shaw (malá Eve), Kaya Scodelario (Eve), Adrienne Shaw (chůva) a další
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka