Monika Tauberová: „Milý Ježíšku, přeji si…“

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Možná se mnozí z nás na původní náplň adventního období nerozpomenou, ale přesto v naší kultuře dál celá řada adventních prvků přetrvává. I dnes si například - ve městech i na venkově nosíme domů „barborky“ a těšíme se, že do Vánoc rozkvetou. Jiné zvyky se nám zachovaly jen ve vyprávění, nebo z historických pramenů. V našich muzejních sbírkách se dochovaly tzv. rorátové nebo adventní sloupky, vlastně jakési svítilničky z vosku v podobě pletence z tenké voskové svíčky. Každý den se svícením zkrátil o malý kousek, ale sloupek vydržel po celý advent.

Mikulášské zahrádky, dárky i dary – symboly Vánoc?

Vánoce bez dárků by pro mnohé z nás nebyly ty „pravé“ Vánoce. Dárky pod stromečkem však nepatří ke starobylým vánočním zvykům. „Ostatně ani stromeček,“ konstatuje etnografka Monika Tauberová. Po celý středověk se o něm nedochovala žádná zmínka. Až v závěru 16. století se v brémské kronice objevuje zpráva o jedli ozdobené sladkostmi a ozdobami.

Do Čech tradice zdobení vánočního stromku pronikla mnohem později. Až na začátku 19. století. Poprvé ho prý v Praze pro své přátele vystrojil ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. To se psal rok 1812 a ozdobený smrček uprostřed salonu všechny pozvané hosty okouzlil, stejně jako jesličky pod ním a samozřejmě – drobné dárky. Ty nejdřív v průběhu celého adventu dostávaly děti, od Mikuláše i jiných tajemných bytostí. Dárky dostávaly většinou do punčochy nebo boty za oknem.

„A nejčastějším dárkem bývala tzv. mikulášská zahrádka – drobné sušené ovoce nabodnuté na dřívka zapíchaná do velkého jablka.“

Kouzlo vánočního dárku

„Pro děti byl vánoční dárek kouzelným překvapením,“ připomíná Monika Tauberová a doplňuje, „ať to byly hračky doma vyráběné, nebo oblečení či boty.“ Doba se mění a s ní i druhy vánočních hraček nebo her, které děti dostávaly od Ježíška. Zvyk obdarovávat se udržel po staletí.

Aby se myšlenka vánočního obdarovávání neproměnila v povinnost sehnat všechno z dlouhých seznamů adresovaných Ježíškovi v únavu, vyprázdněnost a smutek, na to upozorňoval už na začátku minulého století Karel Čapek. Proto nám všem přeje, „abychom dávali a dostávali jen šťastné dárky, třeba byly sebelacinější.“

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.