Monika Načeva: Básní všechno začíná
Výrazná experimentátorka naší alternativní scény se propracovala ke svébytné hudbě, která se vymyká stylovému ohraničení. Zhudebňuje temné texty Jáchyma Topola nebo Sylvy Fischerové.
Monika Načeva je nepřeslechnutelný hlas tuzemské scény. S hudbou začínala v devadesátých letech s kapelou Něžná žláza, už tehdy se setkala s Michalem Pavlíčkem, posléze jejím dlouholetým spoluhráčem. Skrze další výrazné osobnosti naší hudební scény, třeba Jana P.Muchowa, podnikla Načeva řadu výletů do nejrůznějších hudebních stylů; silně ji ovlivnila především elektronická hudba, typickým příkladem je deska Sick Rose, kterou natočila s britským hudebníkem Timem Wrightem. Právě hledání a ničím neohraničené hudební objevování je pro Moniku Načevu typické a výsostně důležité; sama v hudbě důrazně odmítá žánrové zařazování:
Nikdy jsem nepřemýšlela o nějakém konkrétním stylu, umění by nemělo mít žádné mantinely.
Jáchym Topol: Já píšu z radosti, jazyk je nádhera!
Státní cenu za literaturu obdržel Jáchym Topol za svůj román Citlivý člověk a rovněž s přihlédnutím k celoživotnímu dílu.
Nejvýraznější složkou písní Moniky Načevy jsou jejich texty; na první poslech nejednoznačně zařaditelné básně zpívá svým charakteristickým zastřeným altem. A jak sama říká, melodie pro ni nejsou na prvním místě.
Nejdůležitější pro mě byl vždycky text; textem, básní všechno začíná. Báseň už v sobě má určitou melodii a sama si určuje, jakým způsobem by měla vstoupit do hudby.
Nejčastěji zhudebňuje Načeva se svými spolupracovníky básně Jáchyma Topola, jeho sbírka Miluju Tě k zbláznění stála na počátku práce na albu Možnosti tu sou. Načeva přiznává, že v Topolovi našla ideálního textaře, jeho básně jako by k ní samy přicházely.
Mám pocit, jako bych je psala já, vycházejí mi ze srdce; jsou temné, a já mám temnotu spojenou s neznámem, nikoli s depresí, je to hledání uvnitř sebe sama, ve svém já.
Poté, co spolupráce s Jáchymem Topolem ustala, zpěvačka dlouhou dobu hledala autora, který by na něj navázal; našla jej v básnířce Sylvě Fischerové. Její texty jsou pro Načevu, stejně jako Topolovy, vrcholně autentické.
Stejně tak, jako hudba není stylová, i básně si vybírám nikoli podle toho, jestli je napsala žena nebo muž, ale podle toho, jak ty básně ve mně rezonují. A texty Sylvy Fischerové pro mě ideálně navazují na to, co je uvnitř Topolových básní.
Monika Načeva dlouhodobě vystupuje a nahrává s kytaristou Michalem Pavlíčkem, loni tuto osvědčenou dvojici obohatila spolupráce s kvartetem Pavla Bořkovce; album Na svahu obsahuje starší písně Moniky Načevy v nových instrumentálních aranžmá.
Natočili jsme s Michalem Pavlíčkem záznam našeho koncertu a nechali jsme muzikanty z kvarteta, aby si udělali aranže podle sebe. Dali jsme jim jedinou podmínku - aby nebyli příliš jazzoví. Chtěli jsme, aby ty písně brali, jako kdyby to byla klasika.
Michal Pavlíček, skladatel a kytarista
Hostem Telefonotéky byl Michal Pavlíček, skladatel, kytarista, zpěvák a textař.
Dalším výrazným hudebním setkáním poslední doby bylo koncertní turné Spolu, které Monika Načeva podnikla s Ivou Bittovou a Lenkou Dusilovou; podle Načevy velmi obohacující spolupráce nadchla všechny tři protagonistky zejména proto, že každá z nich vnímá hudbu úplně jinak a přesto si navzájem dokáží naslouchat; také proto mají v plánu ve spolupráci pokračovat. Než se tak stane, bude se Monika Načeva dál zabývat tím co je jí nejbližší – koncertováním a hraním v divadlech. Herectví bylo původně její vysněná profese, stejně jako v hudbě si ovšem i na divadelních prknech našla své specifické místo. Spolupracuje s Divadlem Sklep, souborem VOSTO5, divadlem Minor.
Divadlo mě naučilo stát na podiu, nebát se lidí. Já nejsem velký exhibicionista, do teď je pro mě problém udělat první krok na podium…na mém povolání, ať ej to zpívání nebo hraní, je pro mě nejdůležitější, že mám ráda lidi. Vždycky, když stojím na pódiu, diváky objímám, otvírám jim srdce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.