Mirka Křivánková oslňovala rozsahem čtyř oktáv stejně jako svou intonační a rytmickou přesností a jistotou

Lubomír Dorůžka ve své publikaci Český jazz mezi tanky a klíči uvádí, že „po hudební stránce šlo možná o nejzajímavější talent, který se v našich dvou sledovaných dekádách rozvíjel.“ Stejně jako další hudebníci její generace, i v hudebním přístupu Mirky Křivánkové je patrný impulz bigbítu, „i když k ní přišel jaksi dodatečně a nikdy mu nepodlehla naplno,“ uvádí Lubomír Dorůžka a dodává, že „tradiční jazz se jí už nedotkl.“ Zato se jí velmi dotkl free jazz, který jí okouzlil už jako patnáctiletou a velmi ovlivnil její přístup ke zpěvu. Ten byl v Československu v té době velmi ojedinělý a nadlouho zde ojedinělým zůstal.

Křivánková bývá v hudební literatuře přirovnávána k Ursule Dudziakové či k Al Jarreaumu. Spolupracovala s mnoha hudebníky a tělesy, výrazná byla její spolupráce např. s Jiřím Stivínem, Zdeňkem Sarkou Dvořákem, Zdeňkem Hráškem, Emilem Viklickým, Martinem Kratochvílem a Jazz Q, Pražským Big bandem Milana Svobody, Orchestrem Gustava Broma, Bratislavským rozhlasovým orchestrem, Ostravským rozhlasovým orchestrem a skupinami Ch.A.S.A., Ornis a Urfaust. Kromě jazzu se věnovala i soudobé vážné hudbě, kdy interpretovala skladby Pavla Blatného, Karla Odstrčila, Zdeňka Pololánika a dalších autorů.

Kromě působení v kapelách Ch.A.S.A. a Ornis vedla Mirka Křivánková v letech 1982–1983 i své uskupení s názvem Mandala Mirky Křivánkové. Posbírala několik cen na festivalu Vokalíza v letech 1981, 1982 a 1985.