Mireková, Kostka, Kotek: Klezmer je hudba, při níž nevydržíte sedět na místě

O klezmeru lze s jistým zjednodušením říci, že je jakýmsi zaniklým hlasem předválečné Evropy. Jeho znovuzrození koncem 20. Století je zásluhou zejména amerických jazzmanů s židovskými kořeny, souvisí nejen s rostoucí popularitou žánru tzv. world music, ale s hledáním hlubších kulturních kořenů mnoha žánrů současné hudby.

Stopy klezmeru najdeme i v dílech Offenbachových, Mendelsonových, tehdejší Evropa byla mnohem pestřejší, ta hudební pestrost, tonální, rytmická, taneční, mi přijde nesmírně zajímavá a myslím si, že v dnešní době, kdy je takový trend znovuobjevování world music, jíž je klezmer subžánrem, je to objevování těch zapomenutých hudebních prvků nesmírně obohacující.
Petr Kostka

Jak ale ke klezmeru přišli muzikanti z Turnova? V roce 2008 nastudovali několik duchovních písní pro slavnostní znovuotevření  synagogy v Turnově, a od té doby Mackie Messer klezmer band, jehož jsou členy, hraje písně světské, veselé až rozpustilé, většinou však zpívané v jidiš a hebrejštině. 

Texty znovuobjevených židovských písní, které muzikanti z Turnova občas přeloží i do češtiny jsou i  působivou výpovědí o zmizelé kultuře i osudech  těch, kteří je kdysi zpívali.

„To víte, že když zrovna prožíváte nějakou situaci a zpíváte o ní, tak to k vám hodně promlouvá,“ říká zpěvačka kapely, Veronika Mireková a dodává, že největší poctou pro ni bylo zpívat pro přeživší holokaust, například paní Hanu Sternlich. „Když pak vidíte radost těch, kteří prošli takovými hrůzami, nebo když vám řeknou, že vůbec nedoufali, že kdy ještě takovou hudbu uslyší, to pro nás znamená opravdu hodně.“