Mika Waltari: Čtyři západy slunce

V duchu rodinné tradice studoval teologii a posléze mj. historii náboženství. Víra v Boha a zájem o různá náboženství ho provázela celý život a hrála roli ve všech jeho historických románech. Česky vyšla díla Pád Cařihradu, Jeho království, Město radosti a Smutku, Tanec na hrobech atd.

V roce 1939 je Finsko napadeno Sovětským svazem. Nejprve se brání samo, pak se spojí s nacistickým Německem, a třebaže v roce 1944 uzavírá se Sovětským svazem separátní mír, končí v táboře poražených. Z dřívějšího nepřítele se stává spojenec, vlády ve Finsku se prakticky ujímá sovětská kontrolní komise, a i když se pozdější komunistický puč nepodaří, život v zemi se mění.

V této situaci finský spisovatel Mika Waltari (do té doby autor vynikajících psychologických novel) přestává věřit, že malé národy mohou zůstat neutrální. Po reakcích na sovětské aktivity v Pobaltí a ve Finsku formou dvou dlouhých reportáží (jimiž si definitivně vysloužil klatbu levicově orientované kritiky) se uchyluje k tajemným exotickým dálkám a dávným příběhům, které ho lákaly už v mládí. V roce 1945 píše své nejslavnější dílo, román Egypťan Sinuhet (česky 1965).

Jakousi paralelou k proslulému románu je kniha Čtyři západy slunce. V ní autor sám sebe přirovnává k výrobci hřebíků, který po letech úspěšného působení zanechává řemesla, vezme psa, sbalí psací stroj a vydává se na nejistou cestu za svým nepokojným srdcem, na pouť proti šedi a jednotvárnosti.

V příběhu přeneseném až do polohy filosofického podobenství se pak všednodenní, každodenní skutečnost prolíná s obrazotvorností niterného dobrodružství, blouznivých snových výprav do světa fantazie i pokorných návratů k rozumu. Celá kniha, tvořící jeden básnický obraz, je věnovaná dospělým dětem a šťastným dorostlým, kteří nikdy nedospějí.