Město bohů

11. červenec 2003

Jihoamerický snímek s nominací na Oscara, to je Město bohů o sociální kolonii na předměstí Ria de Janeira. Ponořte se společně s Raketou do strhujícího klokotání lidských osudů ve filmu Fernanda Meirellese.

Od prvního do pátého roku se válí v bahně. Od pátého do osmého zjišťuje, jak vypadá svět. Během dalších dvou let zabije prvního člověka. Do patnácti začíná prodávat drogy. Pak má pět let na život. Dokáže-li to přes dvacítku, je zřejmě schopným dealerem, vrahem nebo prostě utekl z města bohů. Přezdívka slumu založeného v šedesátých letech na pokraji Ria de Janiera není vhodnějším sarkastickým pojmenováním filmu, kde jde o drsnou narativní dokumentaci dorůstání lidí na předměstském sídlišti. Brazilský režisér Fernando Meirelles sleduje konec jedné generace kriminálníků, na kterou ještě policie stačila a vyrůstání další - od prvních krůčků až po dospělost, na kterou už jsou zákony krátké. Snímek se neuchyluje k bezvýznamné výpovědi typu "vše je zkažené a já, jako režisér, se od natáčeného distancuji a natočil jsem kus jen pro potěšení diváka z kanibalizování na hrozných osudech cizích lidí". Scénář ve skutečnosti vychází z autobiografické knihy fotografa Paula Linse, který ve městě bohů strávil několik desítek let.

Na předměstí to není lehký

Velký Zé, Raketa, Mrkváč a Bené jsou hlavními protagonisty války drogových gangů. Raketa, jako nezávislý mladík, vypráví o prvních dvaceti letech svého života, o letech, která úspěšně končí splněním snu - je angažován místními novinami jako fotograf. Probíhající třenice mezi nelítostným Velkým Zé a liberálním Mrkváčem jsou pro Raketu, přes tragické vedlejší efekty (například vraždy), skvělou příležitostí, jak vynést ze světa drogové mafie fotografická svědectví. Fotografování je ale až špičkou celého scénáře. Před tím Raketa ve slumu jen existuje a provádí nás zákoutími veřejného života a soukromých příběhů. Přes dvě hodiny dlouhý, místy popisný děj, prokládají občerstvující mini-příběhy, jakési vsuvky točené ve videoklipovém stylu. Meirelles má za sebou školu rychlého stříhání a efektních záběrů, pochází totiž od reklamy a v jeho pojetí dostává každičký záběr hlubší vizuální smysl - hraje si se stylem, kamerou a barevností. Zlomová scéna na diskotéce s ostře blikajícím světlem je při spojení s animalitou všech zúčastněných tanečníků nezapomenutelnou filmovou zkušeností. Meirelles nepřekračuje k šokující nechutnosti hektolitrů krve, i přes kameramanskou způsobilost zůstává syrovým realistou.

Konečně fotografem!

Nominace na Oscara za cizojazyčný film je rozhodně oprávněná a vedle ostatních premiérových filmů z tohoto čtvrtka, Hulka a Pavučiny snů, jde o zvážení hodnou alternativu.

Související odkazy: oficiální stránka

Město bohů (Cidade de Deus, Francie 2002) Hrají: Matheus Nachtergaele (Raketa), Seu Jorge (Mane), Alexandre Rodrigues (Mrkváč), Leandro Firmino da Hora (Velký Zé), Philippe Haagensen (Bene); Scénář: Bráulio Mantovani; Hudba: Ed Cortês, Antonio Pinto; Režie: Fernando Meirelles; 135 minut, titulky.

autor: Pavel Dobrovský
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.