Manželé Jindra Kramperová a Vít Micka, klavíristka a skladatel a dirigent

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

Jindra Kramperová vzpomíná, že do školy ji nevzali díky poválečné podvýživě. Tatínek, zubní lékař, ji proto „naordinoval“ pro posilu těla sport. Od šesti let už chodila sama bruslit, pak dostala trenéra, začala se rychle zdokonalovat a jako patnáctiletá se stala nejmladší účastnicí olympiády konané v Cortině d’Ampezzo. Později zazářila jako čtyřnásobná mistryně republiky, ale její výjezdy za hranice i sportovní úspěchy časem utrpěly vzhledem k jejímu buržoaznímu původu a politickým názorům rodiny.

Opět na přání otce začala hrát na klavír. To jí bylo devět let. Pod vedením E. Doležalové se představila už o tři roky později v samostatném recitálu a ve třinácti se s úspěchem zhostila sólového partu Mozartova Korunovačního koncertu za doprovodu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK ve Smetanově síni Obecního domu. Po maturitě na gymnáziu začala studovat na VŠMU v Bratislavě u R. Macudzinského. Ale bydlela tam na stadionu, aby měla blízko na kluziště. Po ukončení sportovní dráhy pokračovala na AMU v Praze pod vedením F. Maxiána. Hudební vzdělání pak doplnila postgraduálním studiem v Moskvě u N. Jemeljanové.

Roku 1964 zvítězila v 1. ročníku Smetanovy soutěže v Hradci Králové, ale zúčastnila se také soutěže Pražského jara. Jako sólistka nebo host našich i zahraničních orchestrů vystupovala v mnoha zemích světa, včetně Japonska, USA a Kanady, spolupracovala s komorními soubory a řadu let byla sólistkou Východočeského státního komorního orchestru. Natáčela pro rozhlas a gramofonové firmy a 40 let pedagogicky působila na AMU v Praze.

Na adresu svých dvou kariér, sportovní a hudební, říká: „Koncertní činnost je vlastně analogická sportovnímu výkonu. Vyžaduje pevné nervy, duševní a fyzickou výdrž, která je na úrovni práce horníků a dřevorubců. Díky sportu jsem byla zvyklá na velké publikum a tudíž neměla pocit trémy.“Vít Micka vyrůstal v hudebním prostředí, otec byl významný houslový pedagog dr. Josef Micka. Jeho ovšem upoutal klavír, který studoval současně s hudební teorií pod vedením svého bratrance Ilji Hurníka. Po ukončení gymnázia byl přijat na AMU v Praze pro obory skladba a dirigování. Kompozici absolvoval ve třídě V. Dobiáše, hlavním učitelem dirigování byl V. Smetáček.

Po ukončení AMU byl několik roků korepetitorem opery ND v Praze a posledním asistentem Z. Chalabaly. Řadu let působil jako dirigent Moravské filharmonie Olomouc a v letech 1981 – 90 stál v čele Plzeňského rozhlasového orchestru, se kterým natáčel tituly různých slohů a se kterým vystupoval na koncertech doma i v zahraničí. Krátce byl také dirigentem opery v Karlsruhe. S taktovkou v ruce hostoval ve většině evropských zemí, v Kanadě a v USA, kde se představil také jako pianista.

V jeho tvorbě převažují komorní skladby, z orchestrálních stojí za zmínku Houslový koncert nebo Concertino pro klavír, smyčce, trubky a tympány. Od roku 1980 předával svoje zkušenosti studentům AMU v Praze. Je také autorem Knížky o dirigování, ke které uvádí: „Není věnována ani začínajícím dirigentům, ani geniálním, ale především těm sice pokročilejším, leč méně pohybově disponovaným, mezi něž jsem se mohl počítat i já. Přesvědčil jsem se totiž sám na sobě, že v tomto ohledu je možné se výrazně zlepšit, stejně jako třeba v tanci či sportu, ale že to vůbec není snadné a vyžaduje to značné úsilí“.

Čtěte také: Archiv odvysílaných dílů Telefonotéky.