Magorův život i tvorba byly body art. Vychází porevoluční publicistika Ivana Martina Jirouse
Ivan Martin Jirous řečený Magor nevešel ve známost jen jako politický vězeň minulého režimu, umělecký leader kapely Plastic People of the Universe a rozporuplná osobnost proslulá nesčetnými skandály a excesy. Nesmrtelnost mu zajistilo hlavně a především jeho dílo. To publicistické, vytvořené převážně v letech 1997–2011, nyní představuje kniha Magorova Oáza.
Svazkem o více než tisíci stranách navazuje nakladatelství Torst na dlouholeté vydávání Jirousova díla a završuje ho. Společně s pěti předchozími svazky tak čtenářům umožňuje číst dílo předního představitele československé undergroundové kultury jako celek, jako jedno ze stěžejních děl poválečné tuzemské literatury. „Magorova oáza navazuje na obsáhlý výbor z Jirousovy publicistiky, který jsme pod názvem Magorův zápisník vydali v roce 1997. Jejím smyslem bylo obohatit svazek o všechny texty, které do Zápisníku editor Michael Špirit nezařadil,“ vysvětluje nakladatelský redaktor Jan Šulc.
Recenze, polemiky, rozhovory i texty do bookletů
Magorova Oáza tak přináší všechny zbylé Jirousy nebeletristické texty, a to ve dvou oddílech. V prvním z nich se objevují ty, které napsal a publikoval do roku 1997. Vedle brilantních odborných kritik a recenzí, ve kterých reflektoval domácí i zahraničí dění na výtvarné scéně, se v něm objevují také petice a rozhovory, které Magor jednak vedl, ale i ty, v nichž byl sám dotazován. „Především texty o výtvarném umění dokazují, že Jirous byl člověk neobyčejně vzdělaný. Jako historik umění dokázal na jediné straně pregnantně vystihnout rukopis malíře, styl a podstatu jeho tvorby. Zajímavé jsou také jeho příspěvky hudební, především texty do bookletů nejrůznějších CD, ve kterých najdeme zajímavé informace o neoficiálních kapelách,“ uvedl Šulc.
S Magorem „Na oáze“: pokračování Demlových Šlépějí
Druhý oddíl knihy pak zahrnuje texty, které vznikly mezi vydáním Zápisníku a Magorovou smrtí v roce 2011, přičemž nejobsáhlejší část tvoří cyklus Na oáze. „Cyklus vymyslel Vladimír Hulec, a vyzval Magora, aby jeho prostřednictvím pravidelně publikoval v Divadelních novinách. Měl přitom zcela volnou ruku: mohl do něj psát básničky, glosy k událostem dne, úvahy nebo vzpomínky. Vznikl tak velmi zvláštní útvar, který jsem si pojmenoval jako dědictví Demlových Šlépějí,“ vysvětlil Šulc.
Intimní deník i zpráva o stavu společnosti a světa
Cyklus se tak dá vnímat jako autentický záznam Jirousova vnitřního světa i jeho každodenního života. Vedle zpráv o zdravotním stavu v něm undergroundový básník a nekonformní společenský glosátor předkládá reflexe podstatných situací a setkání, úvahy o literatuře i přírodě nebo postřehy k aktuálnímu politickému dění, jehož se po revoluci necítil být součástí. „Jde o zcela otevřenou výpověď, kterou takhle v celku můžeme číst úplně poprvé. Cyklus Na oáze proto považuji za nejcennější a nejzávažnější část knihy,“ uzavřel Šulc.
Rozhovory jako autentická svědectví o životě, myšlení a hodnotách
I druhý oddíl pak obsahuje rozhovory, ke kterým byl Magor v posledních čtrnácti letech svého života vyzván a osloven. „Vydání Magorova Zápisníku a poté třídílné Magorovy summy měly obrovský čtenářský i kritický ohlas. Teprve tehdy se stal uznávaným autorem a najednou po desítkách přicházely žádosti o rozhovory. Některé z nich jsou banální a časové, většina z nich je ale velmi podstatná, protože Magor v nich říká věci, které nikde jinde neřekl. Jde tedy o podstatné svědectví o celém jeho životě, myšlení a hodnotách,“ uvedl Šulc.
Být svobodný za všech podmínek
Magorova oáza tak přináší svědectví o kontinuitě Jirousova myšlení a tématech, kterými se zabýval a k nimž se celý život vracel. Snad by se dalo říct, že na tisíci stranách sledujeme hluboký a dynamický pohyb od estetiky k etice: „Kniha je bezpochyby svědectvím o Magorově postoji ke světu, který je nesen odpovědností za věci veřejné, ale podstupovaný z důvodů čistě osobních. Magor sám říká: já nebojuji za národ, ale za sebe. Za to, abych byl svobodným člověkem, a to v jakýchkoli podmínkách, včetně podmínek útlaku a vězení. Zajímají mě jenom bitvy, které jsou dopředu prohrané,“ cituje Jan Šulc.
Život a tvorba jako body art
Poslední svazek z řady věnované tvorbě undergroundového novináře a básníka tak připomíná dva hlavní významy jeho života i díla. „První význam je čistě literární a tkví v básních a dopisech, které vznikají už v období 70. let,“ vysvětluje redaktor nakladatelství Torst. „Ten druhý, možná významnější, pak spočívá v roli neúnavného narušitele pořádku. Magor dával návod k důstojnému životu, a to lidem, kteří nebyli intelektuálové a žili mimo kulturní centra. Lidé se díky tomu cítili hrdější a sebevědomější ve svém postoji. Právě v tom byl tvůrcem jakési subkultury, které dnes říkáme underground. Václav Havel ve své recenzi Vaculíkova Českého snáře píše, že život spisovatele, který píše o sobě a zpřístupňuje svůj nejniternější život, je body art. Že tito lidé dávají všanc sami sebe. A to je i případ Ivana Martina Jirouse,“ uzavřel Šulc.
Knize, kterou k vydání připravila a ediční poznámkou obstarala Adéla Petruželková, nechybí ani úplná bibliografie Jirousova nebeletristického díla, kterou sestavil editor Michael Špirit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
