Lysistrata

Mezi Spartou a Athénami zuří vleklá občanská válka, veškeré prostředky obou stran padají na její financování, všichni bojeschopní občané cedí krev v bratrovražedných bojích a vyprázdněné domovy hlídají osamělé ženy ve společnosti dětí a starců. Ženy strádají bez svých mužů, dívky bez svých chlapců a společně žehrají nesmyslné válce, jež jim na bedra vkládá starosti o domácnost a obec a olupuje je o rozkoše erotické. Lysistrata se rozhodne učinit té absurditě přítrž, sjednotí ženy pod své velení a hodlá je přesvědčit, aby v zájmu míru nepustily muže do lože, pokud boje neukončí. Netuší přitom ještě, jak to bude obtížný úkol, neboť ženy sice spolupráci v zájmu vyššího dobra rády přislíbí, ale každá z nich se mužova vášnivého objetí těžko vzdává. Lysistrata má před sebou přetěžký úkol musí své všetečné družky ohlídat, aby dokázaly odolávat mužským svodům a dotáhly tak společnou věc do zdárného konce.

Semafor vždycky reprezentoval laskavý lidský humor, který dokáže být břitký aniž by zraňoval, promyšlené texty plné jazykové hravosti s citem k veškerým nuancím češtiny, množství chytlavých písniček, z nichž řada zlidověla a v neposlední řadě i spoustu vnadných hereček. Lysistrata, jíž na motivy Aristofanovy komedie přebásnil a zhudebnil Jiří Suchý, staví na tom nejlepším ze semaforských tradic. Celá hra se nese v duchu jemného erotična a s nadsázkou a jemnou ironií poletuje po mnoha rovinách vztahů mezi mužem a ženou. Názorně předkládá rozdíly mezi mužským "racionálním" a ženským emocionálním světem, ale bere je spíše jako tmelící prvky, neboť opačná pohlaví k sobě vždycky přitahují právě odlišnosti. Postava Lysistraty je esencí ženy s posláním. Ženy, která chce změnit svět s použitím prostředků, jež jí dala příroda k dispozici.

Lysistrata|foto: Divadlo Semafor

Lysistrata má řadu silných momentů. K nim patří konverzačně promyšlené, patřičně peprné a kousavé slovní souboje mezi Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou, mezi nimiž jiskří šibalství a potěšení ze vzájemné spolupráce. Atmosféra vzájemného škádlení i svádění je protkaná narážkami a vzájemným špičkováním, které vám samovolně škube koutky úst směrem nahoru. Postavu Lysistraty (Jolana Smyčková) zdobí na jedné straně slušný herecký i pěvecký výkon a na straně druhé přiléhavá, splývavá tunika s rozparkem délky rovníku. Dále pak stojí za zmínku i výkon Otty Weisse v roli radního, který zaujme silným kultivovaným hlasem i patřičně důstojným přednesem až do chvíle, kdy je jeho postava s rozumem v koncích. I pak se ale zdárně zhostí vykolejeného muže, který se jako tonoucí stébla chytá vážnosti svého úřadu. Celý soubor působí dojmem, že ho hraní baví a že vlastně ani tak moc hrát nemusí.

Lysistrata|foto: Divadlo Semafor

Pokud si chcete užít inteligentní nemravný, leč ne vulgární humor, pod nímž se skrývají trefně popsané vztahy mezi mužem a ženou a mírně zlehčená verze poselství o tom, že válka je nesmysl, zajděte na Lysistratu do Semaforu.