Lucka, Maceška a já

Děj začíná na konci 90. let minulého století, kdy mladý muž, Tomáš, přichází do Brna, ještě staženého okružím socialismu, a začíná nahlížet do jeho kulturních vrstev. Vyhledává především ty neoficiální, nepovolené, samizdatové. Zásadní je pro něj informace o básníku Maceškovi (za nímž se skrývá skutečné Rainerovo kruciální setkání s básníkem Ivanem Blatným), emigrantem ztraceným kdesi v anglickém blázinci či starobinci. Tomášovou životní iniciací má být úkol nalézt autora tajemného milostného vzkazu. Spouští se tak řada události, v nichž krystalizuje jedno mladistvé osobní hledání, ale zároveň se z nich rýsuje postupná změna společenských podmínek. Příběh se v jednom momentu rozbíhá do dvou vzpomínkových linií. Jedna je věnována pátrání po osudech zmizelého básníka, což Tomáše vede "na zkušenou", na cestu do Anglie, kde se s Maceškou setká těsně před jeho nevyjasněnou smrtí. Vynikající jsou scény popisující pouť člověka z uzavřeného prostoru a hranic do "svobodného světa". Pojmy "uvolňování" a "osvobozování" se zde vyjevují v několikerém významu. Tomášovo poznávání je ale také stimulováno okolnostmi, které si neplánoval a jen stěží mohl předpokládat. To když je jeho přítelkyně Marta dočasně léčena v psychiatrickém zařízení z maniodeprese a on se stará o její pětiletou dceru Lucku. Praktická nutnost péče o malé, občas svéhlavé děvčátko podnítí další Tomášovu proměnu. Reiner zde nediskutuje o smyslu mužství či otcovství. Vztah dospělého a dítěte je spíš obrazem uvědomování si vlastní identity.

V pořadí druhá Reinerova prozaická kniha následuje po šesti básnických sbírkách, jedné novele a po výběru z fejetonů. Poté, co jako majitel v roce 2005 ukončil dlouholetou činnost nakladatelství Petrov, založil nakladatelství nové - Druhé město. Jde tedy o rozmar, experiment, nebo nutkavost podnícenou "psavým" okolím? Ať jakkoliv, především je Lucka, Maceška a já čtivý příběh o sbližování s vlastním nitrem i s dětským světem. Navíc je jaksi mimovolnou reflexí přelomu 80. a 90. let minulého století. Žádné srovnávání malých a velkých dějin. Jenom přirozeně plynoucí život. Dle tvrzení autora byl tento text psán a přepisován několik let. Přesto nepůsobí nijak vykonstruovaně či strojeně. Naopak, jako vypravěč našel Martin Reiner velmi sympatickou, téměř minimalistickou, ale zároveň svěží formu. I občasné stopy autorova básnického založení, které se možná Martin Reiner snažil popřít, ale ne násilně eliminovat, jsou příjemným ozvláštněním.

Martin Reiner|foto: archiv autora

Lucka, Maceška a já je próza bezesporu zdařilá. Možná proto, že autor je v psaní a literárním dění znalý a verzírovaný. Určitě ale z důvodu, že i když své dílo pečlivě zkomponoval, zároveň v něm dokázal zachytit a udržet přitažlivý pocit opravdovosti, ba upřímnosti.

Martin Reiner, Lucka, Maceška a já, Druhé město, Brno 2009, 176 s.