Louis Armstrong. 50 let od úmrtí možná nejslavnějšího jazzmana historie
Letos celý svět vzpomíná na Louise Armstronga, který zemřel právě před 50 lety, a zanedlouho přicházejí i oslavy 120 let od jeho narození. Je uctívanou ikonou jazzu, ale jeho životní začátky by asi nikdo nechtěl prožít, jak odhaluje úterní Jazzový podvečer Ondřeje Konráda. Okamžiky na výsluní slávy naopak zprostředkujeme ve čtvrtečním pořadu Koncert jazz, kde uslyšíte takřka kompletní záznam jeho vystoupení v Lucerně z roku 1965 podstatně rozšiřující jeho pražské LP.
Louis Armstrong opět v Praze na Vltavě!
V Koncertu Jazz uslyšíte 8. července od 21:00 méně známé části vystoupení slavného jazzmana v pražské Lucerně z 18. března 1965.
Výběr z koncertu na LP Louis Armstrong Lucerna 1965:
Louis Armstrong se narodil v New Orleans okolo roku 1900, ale ve skutečnosti datum svého narození se nikdy nedozvěděl. Nejdříve vyrůstal bez rodičů, později se přestěhoval za matkou a mladší sestrou do čtvrti nevěstinců a prostitutek. V deseti letech už kompletně vedl domácnost, protože jeho matka často nebývala doma a ve dvanácti putoval do polepšovny za silvestrovskou střelbu z pistole do vzduchu. Polepšovna ho ovšem nezkazila, naopak mu otevřela cestu k hudbě. Umělecký talent pak prosazoval postupně a hudební angažmá nejdříve prokládal rozvážením uhlí.
Muzikantem profesionálem se Armstrong stal po odchodu svého mentora, slavného kornetisty Joe Kinga Olivera, do Chicaga, kdy ho Louis nahradil v oblíbeném neworleanském orchestru Kida Oryho. Později, na začátku 20. let se přes hraní na výletních mississippských parnících dostal z jihu až na sever Spojených států do právě se rozvíjejícího centra amerického průmyslu jménem Chicago. Rychle se stal hvězdou díky teprve nedávno objevené módní vlně jazzu. Nikdo totiž nehrál na trubku tak nápaditě a virtuózně jako tehdy mladý charismatický Louis Armstrong.
Po roce 1925 už měl Armstrong tak silné postavení na scéně, že si mohl dovolit založit vlastní těleso a rozvíjet nový styl. Své kvinteto nazval Hot Five a později ho rozšířil o další dva hráče na Hot Seven. Zde také zpíval a projevil svoje showmanství. Šlo o umělecky tak silné období, že od té doby, tedy od poloviny 20. let, už vlastně nemusel dále nic objevovat. Jeho styl hry na trubku, zpěv a showmanství, uvedl do tak univerzální polohy, že stačilo jen udržovat tento typický rukopis a elegantně přeskakovat z jedné módní vlny na druhou. Mít o pár let míň, dokázal by se jistě napojit i na rockovou revoltu. Funk 70. let v jeho podání by pak mohl být přímo okouzlující.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka