Ljudmila Ulická: Šťastná náhoda

Dora Kaprálová na Měsíci autorského čtení
Dora Kaprálová na Měsíci autorského čtení

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.


Hybatelem veškerého dění je lež. Povídka o vnitřním světě ruských žen s komentářem Dory Kaprálové, v Berlíně žijící spisovatelky a novinářky. Na Vltavě tak pokračuje volný autorský cyklus, ve kterém poznáváme vkus našich spisovatelů. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Dora Kaprálová uvádí... Ljudmila Ulická: Šťastná náhoda

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Štastná náhoda je názvem jedné z povídek Ludmily Ulické. Šťastnou náhodou bylo i mé berlínské setkání se spisovatelkou, kterému předcházelo berlínské setkání s Jáchymem Topolem. Jáchym mi totiž vnutil knihu povídek Soněčka, která tuhle, dnes už světově uznávanou ruskou autorku, proslavila. Když jsem se začetla do Soněčky, oněměla jsem údivem. Tohle že je možné? Povídka ve stylu Čechova a taková moderní svěžest? Jen pro zajímavost: ta útlá próza vyšla tehdy česky celkem bez povšimnutí.

Teprve překlad románu Daniel Stein byl v Česku mezníkem a zaznamenal nadšené ohlasy. Není divu: vlastně každé setkání s texty ruské autorky s židovskými kořeny je malým čtenářským svátkem. Ulická dokáže jasnou řečí a v čitelných příbězích zneklidnit čtenářovu mysl. Čím? Jemným popisem skrytých mechanismů temných stránek lidského chování, zlozvyků či tápání. Nechybí ji přitom smysl pro starosvětskou didaktičnost, kterou současně shazuje hořkou ironií, v duchu těch nejlepších povídek I. B. Singera či zmíněného A. P. Čechova.

Texty možná nejsou dokonalé estetickým požitkem neotřelých obrazů. Co se jim však nedá upřít, to je nenápadně elegantní styl, který čtenáře strhává rafinovanou obyčejností, za kterou je cosi nepopsatelného, snad spodní proud, filozofie, laskavost vypravěče.  

Boty, vysoké podpatky (ilustrační foto)

Povídka Šťastná náhoda je textem zdánlivě odpočinkovým. Je v ní propírán fenomén „ženské lži“ ruských prostitutek v Curychu: lži nevinné, nezáludné, prohnané, vždy však řízené permanentní emocionální labilitou, fantazií, strachem či úzkostí z pravdy.

Jako by všechny ty prolhané ruské prostitutky – líbezné jako mladá smrt – vlastně jen chtěly žít. V tomto smyslu je možné povídku interpretovat i jako knihu o ženské touze. Nebo jako trpce ironickou poznámku k diskursu o ženských právech. Nebo mimochodný portrét k uzoufání prázdného Švýcara. Ale to by se čtenář ochudil o dost podstatný rozměr: o příměs rafinované hry, která je uvnitř vážná. A vážná, výhradně vážná je vlastně i celá tato povídka. Klame tělem, stejně jako prostitutky v Curychu. Je složitější, jemnější a hlubší, než by se na první pohled mohlo zdát. Jako by se tahle autorka – řečeno s nehorázným patosem – strohou věcností, laskavým nadhledem a hořkou ironií propisovala až kamsi k metafyzické věčnosti.

Účinkuje: Andrea Elsnerová

Překlad: Alena Machoninová
Připravila: Marie Nováková
Režie: Jaroslav Kodeš

Natočeno v roce 2014.

Spustit audio
autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura, Dora Kaprálová