Listopad – recenze brněnské inscenace

02215133.jpeg
02215133.jpeg

Samotný americký prezident je hlavním hrdinou politické satiry Listopad, jejíž premiéru o víkendu nabídlo brněnské divadlo Buranteatr. Pět let stará hra amerického autora Davida Mameta zachycuje hlavu Spojených států v Oválné pracovně těsně před volbami, v nichž mu ale průzkumy nevěstí nic dobrého.

Po moci, vlivu a penězích bažící muž sedí zcela zkroušený ve svém úřadu. Stále věří, že jeho dny nejsou zcela sečteny, i když se mu i jeho tajemník Archer jemně vysvětlit, že „i Popelka musela nakonec domů“. Zoufalství neoblíbeného politika, které se pokusí zachránit vlastní kariéru několika taktickými veletoči, je vstupní situací textu, který byl v tuzemsku dosud uvedený pouze jedinkrát. V české premiéře jej vloni a jak jinak než v listopadu uvedla pražská Komorní činohra, hrající v Divadle pod Palmovkou. Luboš Mareček si nenechal nyní ujít brněnskou premiéru.

Zastavme se ještě u samotného textu. Jak byste Listopad žánrově charakterizoval? Jde o politickou satiru z Bílého domu, tedy žánr, který třeba američtí filmaři rádi a často využívají. Ostatně stačí připomenout Mametův scénář pro politickou satiru Vrtěti psem z roku1997, který mu vynesl nominaci na Oscara a Zlatý Glóbus za Nejlepší scénář. Také dramatikův sarkastický pohled na nejmocnějšího muže světa, který má nulovou šanci na znovuzvolení, ale i všehoschopného poradce, je v případě Listopadu skutečně osvěžujícím textem, ve kterém osvěživě probublává řada vtipných replik. Vedle zmíněné Popelky, která také musela z toho báječného plesu domů divák jistě dlouho bude myslet třeba na poradcovo prohlášení: „Naše preference jsou nižší než Gándhího cholesterol.“ Nejde však o nějaké slovíčkaření, i když slovy zase scénáře – Je čas prodat pár milostí a zmizet ze scény. Mamet se směje bezmocnosti velkého politika, který ovšem umí zpeněžit třeba milost pro dva krocany připravené na pekáč na Den díkůvzdání. Ostatně tato historická tradice omilostňování krocanů není jedinou americkou reálií v textu, kterému i tak bude tuzemský čtenář bezezbytku rozumět.

Jak to vypadá s hlavní figurou: jde o konkrétního amerického prezidenta? Přestože název hry November odkazuje k tradičnímu listopadovému termínu amerických prezidentských voleb a hlavním hrdinou je dosluhující hlava státu, nejde o nikoho konkrétního z řady posledních amerických prezidentů. Hlavní postava má zcela prosté až banálně znějící americké jméno Charles Smith. Prezident je to nekompetentní, možná i trochu hloupý, hlavně však vypočítavý a vůbec směšný. Jisté ale podle nějakých narážek je, že jde skutečně o nepopulárního George Bushe, který byl ve své funkci často parodován. Explicitně to však řečeno není. Sami inscenátoři v čele s režisérem Michalem Zetelem však jemně dávají najevo, že brněnský Charles Smith je vlastně extraktem prezidentů USA (v jednom momentě jsou třeba v jemně narážce připomenuty jisté slavné erotické hrátky) a možná i těch českých. Prošedivělá paruka a vousy nápadně připomínají tuzemského politika, jehož odcházení je vlastně už také na dohled. Záměrně však nejde o stylizaci do konkrétní osoby, což je také dobře. Mametova hořká komedie neúčtuje s nějakým jednotlivcem, ale ukazuje způsob fungování vysoké politiky obecně a to nejen velmi nekorektním slovníkem.

Pojďme tedy k brněnské inscenaci. Co se o ní dá říct? V brněnském Buranteatru vzniknul jakýsi divadelní sitcom, čemuž hlavně odpovídá předváděné herectví. Možná bude zajímavé zmínit, že atmosféru pomyslného televizního studia s umělými kulisami připomíná už scéna, která je dílem režiséra a Jaroslav Bubna. Hra laureáta Pullitzerovy ceny se odehrává v prostředí Oválné pracovny, jejíž důkladně realistické kopie využívala většina amerických inscenací. V Brně si prostě přesnou kopii Oválné pracovny, jak ji měl zařízenou Bill Clinton prostě namalovali. Hyperrealisticky zvětšený pokoj je namalovaný na patnáct metrů dlouhé plátno zavěšené do oválu kolem jeviště. Je to řešení funkční vtipné, ale i nápaditě a levné. Režisér Zetel se snaží bezmála v duchu feydeauovské frašky hlavnímu hrdinovi v tempu večera jakoby přitápět. Rozjížděný kolotoč situačních i slovních absurdit je čím dále rychlejší a zběsilejší. A publikum se baví, protože politická satira v Listopadu prorůstá do žánru crazy komedie, čemuž též odpovídá i výběr dalších postav. Kromě prezidenta ve hře vystupují jeho tajemník, lesbická poradkyně, která touží po sňatku se svou přítelkyní, lobbista Národního svazu chovatelů krocanů a indiánský náčelník.

Je tedy zřejmé, že jde tedy o hereckou záležitost. Můžete zhodnotit hlavní výkony? Dlužno říct, že oba hlavní party prezidenta Smithe a jeho poradce Browna jsou opravdu obtížné role nejen co do kvantity textu. Oba muži nesejdou devadesát minut z jeviště a jejich figury vlastně nemají zcela v duchu vzpomínaných žánrů žádný převratný vývoj. Musí udržet divákovu pozornost právě jenom obratným žonglováním s kvantem skutečně vtipně napsaného textu a tragikomikou svého postavení. Ostatně slovy prezidenta: „Dyť je ta práce strašnej vopruz. Děsnej stres. A málo příležitostí něco někde ukrást.“ Ještě nedostudovaný herec Martin Tlapák hraje vlastně muže jednou tak staršího, než je on sám. Jeho Charles Smith se šedivou parukou a bíbrem je opravdu je nejdříve směšným mocnářem až dětinsky lpícím na svém postu, posléze se mění v neřízenou střelu, která se bláznivě motá mezi telefonáty od vlastní ženy, sliby lobbistům, snahou urvat si nakonec co nejvíc a posléze také pokušením zapsat se do dějin a postavit sám sobě pomník. Tlapák je dobrý, ale ještě lepší je v roli jeho našeptávače Smitha čerstvý nositel Ceny Alfréda Radoka Michal Isteník. Tento mladý herec není přihrávačem, ale rozehrávačem mnoha situací i slovních přestřelek, Isteníkův komediální talent a herecká vitalita jsou tady zdrojem divákovy zábavy a potěšení. Oba mladí umělci své figury jemně karikují, aniž by ztratili míru či styl. Z dalších výkonů stojí za zmínku ještě lesba Bernsteinová v podání Kateřiny Dostalové, která je v tomto podání vlastně jedinou kladnou figurou a herečka namísto jednoduchého šprýmovaní sází místy až na melodramatické tóny. A právě tento kontrast mezi jejím idealismem a neurvalým mužským světem, pragmaticky hledající toliko prospěch, vytváří v inscenaci zajímavé napětí, které mnohdy ani není k smíchu. Bohužel další dva herci, tedy krocaní lobbista Jiří Hájek a Indián v podání Dano Junase, nabídli spíše komediální figurkaření.

I tak jste zřejmě byl spokojen. Pokud ano, můžete tedy resumovat, proč a čím vám přišel brněnský Listopad zajímavý? Mametova hra je zábavným textem, fraškou mnohdy zcela nekorektní a ironizující jisté stereotypy vrcholné politiky. Český divák bude možná až překvapený kolik styčných bodů najde s tuzemskou realitou dnešní nebo zcela nedávné doby. Ať jde o kupčení s prezidentskými milostmi nebo třeba velkou rezervou oficiálních míst k potvrzení stejnopohlavních sňatků a tedy uznání institutu registrovaného partnerství. Brněnské provedení Listopadu je v prvních třech vzpomínaných hereckých případech opravdu solidní podívanou, zejména co se obou hlavních mužských rolí týče. Na Zetelově inscenaci se mi líbilo vtipné výtvarné řešení a také fakt, že inscenace skutečně šlape a je zábavnou, inteligentní a ne žádnou nadbíhavou bulvární záležitostí.