Ladovské pohlazení pro děti i dospělé

22. listopad 2007

Na kopci jednoduchý kostelík s hřbitovní zdí, pod ním zasněžená náves, kde děti dovádějí a stavějí sněhuláka, anebo bělovlasý hastrman v červené čapce a zeleném fráčku, poklidně bafající při měsíčku na hrázi ztemnělého rybníka - dál netřeba napovídat, většina z nás už tajenku jistě zná: řeč je o obrázcích Josefa Lady, jimž v těchto týdnech patří sály pražského Obecního domu. Retrospektivní výstava se zde koná u příležitosti dvou letošních výročí: v prosinci před 120 lety se Lada narodil, před půlstoletím zemřel.

Expozice představuje Ladu jako originálního reprezentanta českého modernismu, současníka Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Emila Filly či Adolfa Hoffmeistera. Ladovy naivisticky laděné kresby si zamilovaly generace čtenářů, ocenilo je i odborné publikum. Žánrový záběr výstavy v Obecním domě je pestrý - humoristické kresby, karikatury, knižní ilustrace pro děti i dospělé, volné malířské kompozice, scénografické návrhy; Lada se nevyhýbal ani divadelním a filmovým plakátům či reklamě.

Dětští návštěvníci zde najdou oblíbené ladovské postavy - vodníky, čerty, čarodějnice, kocoura Mikeše, chytrou kmotru lišku i hloupého Honzu; těm větším jsou určené peprné a vtipné Ladovy karikatury ze satirických časopisů první třetiny minulého století (např. Humoristické listy, Kopřivy, Šibeničky, Karikatury, příloha Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky) nebo výběr z kreseb dobrého vojáka Josefa Švejka, který se stal pro Ladu postavou osudovou.

Obrázek Josefa Lady - Vodník

S Jaroslavem Haškem (a také např. Františkem Gellnerem či V. H. Brunnerem) se Lada začal přátelit v letech 1906-1907 v kroužku anarchistických pokrokářů, ve volebním roce 1911 se dokonce angažuje i v Haškově polomystifikační Straně mírného pokroku v mezích zákona. První podobu svérázného Josefa Švejka Lada vytvořil už pro sešitové vydání textu, po Haškově smrti (1923) román převedl do kresleného seriálu, který vycházel na pokračování v Českém slově a zahrnoval 540 kreseb se stručnou legendou. Knižní vydání Osudů dobrého vojáka Švejka s Ladovými ilustracemi pak vyšlo v Synkově nakladatelství v roce 1926, týž nakladatel ostatně spolupracoval s Ladou i na vydání celých Haškových spisů (od r. 1925).

Obrázek Josefa Lady

Od dvacátých let 20. století se Josef Lada stává jedním z nejžádanějších českých kreslířů, spolupracuje s významnými deníky (Českým slovem a Lidovými novinami) a patří mezi kmenové autory nakladatelství Melantrich. "Jednoduchost, hravost a humor Ladových ilustrací, založených na plošné barevnosti a silné kontuře, která pevně a jednoznačně definuje postavy a děje, mezi desítkami rozdílných autorských stylů jednoznačně vyniká," vysvětluje kurátorka výstavy Pavla Pečinková.

Lada ilustroval i knihy pro dospělé (kromě Haška např. Jerome Klapka Jerome, Tyrolské elegie či Epigramy Karla Havlíčka), ale především vytváří krásný a jedinečný výtvarný doprovod ke knížkám dětským (pohádky Erbena, Němcové, J. Š. Kubína, Jiřího Mahena), vznikají "veselé učebnice", soubory rozverných říkadel, omalovánky, kalendáře, pohlednice. "... to, co se nám dospělým zdá všední, je dětské duši kouzelně krásným a hotovým objevem, je to především fantazie dítěte, která se obrázkem vzruší," svěřuje se Lada po letech v Kronice mého života. Postupem času už mu nestačí jen malovat, vyhraňuje se i jako tvůrce hravých textů. Moje abeceda, první autorská dětská knížka, poprvé vyšla už v roce 1911, popularitu si získala série příhod o kocouru Mikešovi (první díl 1934), knížka Bubáci a hastrmani (1939) nebo Nezbedné pohádky (1946).

Ve třicátých a čtyřicátých letech se stále více zaměřoval na volnou malířskou tvorbu, přitom používal už osvědčené techniky: kolorovanou kresbu, kvaš, akvarel. Hlavním tématem je pro Ladu zobrazení venkovského života, jemuž dává nezaměnitelnou idylickou podobu spojenou se vzpomínkami z vlastního dětství. Na výstavě tak před divákem postupně ožívají všechna zákoutí hospodářského a církevního roku - od velikonočních zvyků, poutí, jarmarků, žní a tancovaček přes podzimní pouštění draků, pečení brambor, svatomartinské posvícení až k mikulášské nadílce, štědrovečerní Svaté noci, tříkrálovým koledníkům a masopustnímu veselí. A k tomu přehlídka rozmanitých figur a figurek, na nichž je vidět, jak jim jejich autor s láskou fandí: "Jaké to bývaly typy! Každý řezaný z jiného dřeva a z jiného tvaru: jeden z tvrdého habru, druhý ze sukovité borovice, třetí z ušlechtilé lípy. Proto býval jeden od druhého tak odlišný. Jeden mudrlant a písmák, druhý furiant, ale dříč, třetí rozšafa a poctivec, čtvrtý nenapravitelný, ale vtipný lhář, pátý znalec zákoníku, šestý notorický sudič. A všichni plni života... Práci začínali i končili žehnáním." (Kronika mého života, 1942.)

Plakát k výstavě Josef Lada 1885 - 1957

V posledním období posiluje vážné vyznění obrazů, Lada maluje nostalgická nokturna, často se vrací k dvěma motivům: k osamělému ponocnému kráčejícímu se svým psem po liduprázdné návsi a k postavám zadumaných hastrmanů.

Výstava Josef Lada (1887-1957) je přístupná v Obecním domě na pražském Náměstí Republiky každý den od 10 do 19 hodin až do 3. února 2008.

autor: Petra Pátková
Spustit audio

Více z pořadu