Ladislav Zikmund-Lender: Ochrana kulturního dědictví se neobejde bez občanské neposlušnosti

4. červen 2018
Ladislav Zikmund-Lender

Jako historik umění se zaměřuje na architekturu 19. a 20. století. Nedokáže si představit, že by se neangažoval ve veřejných kauzách, třeba těch, které se týkají bourání. Vložil se i do sporu o Libeňský most.

Bojuje za to, aby byl Libeňský most zachován. „Domnívám se, že už není možné se spoléhat na to, že je legislativní systém památkové péče schopen ochránit kulturní dědictví. Proto vyzývám k nenásilným, ale radikálním projevům občanské neposlušnosti. Na kulturní dědictví máme právo dané Listinou základních práv a svobod,“ říká Zikmund-Lender. Domácí historiky umění po zkušenosti ze zahraničí vyzývá, aby při podobných kauzách nestáli stranou.

Zatímco čeští historikové umění se na podzim sjedou na svůj výroční sjezd tady v Praze a budou řešit texty, které jsou padesát až šedesát let staré, (…) první reakcí na politiku kabinetu Donalda Trumpa na katedře dějin umění v Berkeley bylo uspořádání symposia o migraci. (…) Najde se několik kolegů, kteří angažovanost považují za integrální součást svojí práce. Ale obávám se, že většina českých kunsthistoriků si ani neuvědomuje odpovědnost, kterou díky svému vzdělání (…) mají.

Zikmund-Lender tvrdí, že se nedaří chránit řada významných staveb z minulého století. Vysvětluje to i fungováním památkové péče. „Způsob, jakým je dnes zákon formulován, umožňuje ochranu památek buď – anebo. Buď chráníme tak, jako chráníme Karlštejn, a pak bychom stejným způsobem měli přistupovat k architektuře moderní nebo industriální, anebo nechráníme vůbec.“

Dlouhodobým zájmem Zikmunda-Lendera je architektura Hradce Králové. Co se v tomto krajském městě podařilo, nepovažuje za opakovatelné, ale jednou věcí je prý možné se inspirovat.

O veřejném prostoru by se mělo přemýšlet dopředu. Zkrátka by měla být nějaká vize a měla by být i politicky formulovaná.

Pražské mosty. Galerie architektonických skvostů pod širým nebem

Štefánikův most

Praha je nejenom město věží, ale také mostů. V Mozaice jsme se vydali po proudu Vltavy, abychom připomenuli historii i význam některých z nich. Desetidílným seriálem od Železničního mostu až k mostu Libeňskému provází historikové architektury, Lukáš Beran a Richard Biegel.

Zikmund-Lender také působí ve Společnosti pro queer paměť. Je přesvědčený, že umění, které se na první pohled týká hlavně sexuálních menšin, má potenciál oslovit všechny. „I umění je nesmírně heteronormativní a musíme ho nějakým způsobem trochu napravit tím, že připustíme nějaké queer subverzivní strategie.“

  • Architektura
  • Rozhovor
  • Hosté Vltavy