Krev v jezeře

Vražda se v této knize odehraje hned na první stránce. Dokonce vrah komentuje své jednání, takže čtenář má pro následné vyšetřování výhodu v tom, že ví, jak se některé detaily, k nimž vyšetřovatelé dospějí až postupným odkrýváním a výslechem svědků, odehrály. Kdo je oním zločincem? Může to být kdokoliv ze skupiny podezřelých. Jeho jméno a motiv se ovšem všichni dozvědí až v samém závěru napínavého vyšetřování.

Zavražděná je úspěšná sportovní reportérka Annukka Hackmanová. Důvodů mohlo být několik, neboť provokativní byl její milostný život i její práce. Reportérka, jak se postupně dozvídáme, chystala k neautorizovanému vydání biografii automobilového závodníka Saši Smedse. Chtěla snad napsat o milostném vztahu závodníkovy manželky Heli s jeho bratrem Andreasem? Nebo objevila nějakou nepříjemnou skutečnost z minulosti Sašovy rodiny, která bydlela na území dočasně okupovaném Sovětským svazem? Anebo šlo o banální pomstu jejího bývalého milence, policejního patologa Kervinena? Ale ten také umírá za záhadných okolností. Rozplétání podezření a nesrovnalostí zůstává na komisařce Marii Kalliové, která vystupovala i v předchozích česky vydaných detektivkách (Zasněžená žena, Spirála smrti, Ostrov s majákem) a která pracuje na policejní stanici v městě Espoo (v městě, v němž žije i sama spisovatelka).

Tolik k nastínění děje. Detektivní zápletka je ale pouze jednou z linií díla. Důležité a pro Lehtolainenovou příznačné je také to, že zachycuje každodenní starosti policejní komisařky, která se na své místo vrátila po mateřské dovolené. Je možné nahlédnout do jejího rodinného zázemí, prožívat s ní starosti o dvě malé děti i nespokojenost s nevyhovujícím bytem. Také pracovní vedoucí pozice vyžaduje občasné řešení osobních neshod mezi kolegy či účast při jejich rodinných problémech. Místy to dokonce vypadá, že komplikace s domácností a s udržením respektu k nadřízeným jsou více zásadní než samo hledání vraha. Ale ani na to se nezapomíná.

Leena Lehtolainenová popisuje obzor své současnosti, světa, který zná, v němž žije. Do svých příběhů komponuje zmínky o finských dějinách. Její postavy mají věrohodné životní zkušenosti a starosti. To, že zvyšuje atraktivitu svých knihy chytře vymyšlenou detektivní zápletkou, je sympatické. Výsledek se pak čte hned z několika příčin jedním dechem.

Leena Lehtolainen, Krev v jezeře, Hejkal, Havlíčkův Brod 2010, překlad: Markéta Hejkalová, 288 s.