Křehké postavy a těžké balvany. Kurátorka Marie Bergmanová mluví o světech malířek Jitky a Květy Válových

8 fotografií

Celý život žily v jednom kladenském domě, charakter jejich tvorby byl ale odlišný. Zatímco Jitka kreslila subtilní, křehké postavy, Květa zachycovala balvany, věci hmotné. „Jitka o Květě říkala, že když kreslí, sama se stává kamenem, zemí a ohněm,“ poznamenává Marie Bergmanová. Historička umění a kurátorka připravila pro galerii Arto.to, vzniklou v opraveném industriálním prostoru bývalých šroubáren v Libčicích nad Vltavou, na první pohled nenápadnou výstavu pojmenovanou jednoduše Z domácího archivu. Na necelých třech desítkách kreseb a skic návštěvníkům představuje, jak Jitka a Květa Válovy přemýšlely o své práci a jak prostřednictvím skic stále dokola hledaly ideální podobu témat později zpracovaných na velkých plátnech.

Marie Bergmanová už na jedné výstavě sester Válových spolupracovala, v roce 2000 byla v týmu, který pro Národní galerii připravil výstavu Dvojjediná síla malby. Libčická přehlídka je unikátní tím, že ukazuje i nejranější tvorbu „Válovek“. „Návštěvníci mohou sledovat linku, která začíná v autoportrétu Jitky Válové z roku 1950. Kdyby tam byl jen tenhle autoportrét, řekne o tvorbě sester úplně všechno. Je to koncentrace rozhodnutí pro svobodu, ale i vědomí úskalí, co všechno to s sebou ponese,“ říká Marie Bergmanová.

Depozitáře plné pochybných obrazů

Ačkoliv sestry Válovy žily v Kladně, za války byly totálně nasazené a v jejich obrazech se objevovali dělníci z Poldovky, nikdy nepatřily mezi režimem protežované umělce. Nepodléhaly módním trendům a dodnes patří mezi solitérky. Jak však Marie Bergmanová dodává, neobešly se bez sounáležitosti. V polovině padesátých let ji našly v umělecké skupině Trasa, již založily se spolužáky z ateliéru monumentální malby na VŠUP. Jejich profesorem byl Emil Filla, který Jitku Válovou dovedl k celoživotnímu zájmu o zobrazování zvířat, skrz které zpracovávala témata jako je úděl nebo smíření. „Důležitá pro ně byla komunikace a diskuse o umění. Scházeli se v kladenském domě Válových, členové skupiny měli v Kladně výstavy. Tohle propojení bylo pro sestry celoživotně důležité kvůli vzájemné podpoře.“

Z domácího archivu. Jitka a Květa Válovy|foto:Martin Polák,arto.to galerie

Ve Vizitce mluvila Marie Bergmanová také o lásce k Francii, kam hned po revoluci během studií dějin umění odjela na stáž. Z kurátorského oddělení Centre Pompidou si přivezla cenné know-how týkající se prezentování umění veřejnosti. Nabyté poznatky záhy uplatnila ve Východočeské galerii v Pardubicích.

Mezi výstavní projekty, na které ráda vzpomíná, řadí výstavu nazvanou Jiří Kolář sběratel (s autorem se tehdy osobně potkala), a také dnes už přeinstalovanou stálou expozici v kutnohorském GASKu. Marie Bergmanová tehdy měla příležitost sledovat sbírku nikoliv pouze z pohledu dějepisu umění, ale hlavně s ohledem na důvody nákupů jednotlivých děl. „Veřejnost vůbec nemá šanci uvědomit si, jaké množství průměrných nebo podprůměrných obrazů galerie v depozitářích mají. Je důležité na ně ukázat a vysvětlit, čím vším jsou nákupy umění do sbírek ovlivněné, jakou roli hraje politika, režim a další vlivy,“ vysvětluje.