Kniha americké historičky o československé normalizaci; Hora analogie Reného Daumala; Filozofie divna Eduarda Vacka; Kniha komiksů od Vinnetoua až po Tarzana
Knižní tipy Jana Nejedlého: Nakladatelství Academia vydalo pod názvem Zelinář a jeho televize studii americké historičky Pauliny Brenové o československé normalizaci. Autorka se nejprve snažila pochopit tuto dobu výzkumem odtajněných materiálů z archivu ÚV KSČ.
Rozmlženost stranického ptydepe Paulinu Brenovou však záhy odradila; naopak pamětníci ji navedli na jiný zdroj, který při vzpomínání na 70. a 80. léta často zmiňovali, a sice na tehdejší televizní seriály. Komunisté si totiž byli vědomi propagandistické síly televize, kterou využívali zvláště k zastření donebevolajícího politického švindlu po invazi v roce 1968. Jaroslav Dietl, pověstný scenárista oněch let, byl podle knihy pro zformování tzv. reálného socialismu důležitější než sám Gustáv Husák. „Dietl upoutával diváky,“ píše autorka, „protože dokázal zobrazit život ve lži, a to tak, aby vypadal důvěrně a přitažlivě.“ Na rozdíl od 50. let už normalizační režim lidi neponoukal k veřejné angažovanosti, ale naopak chtěl jejich pozornost obrátit do sféry soukromí a volného času.
Typickou postavou pozdního socialismu se stal, jak z názvu knihy vyplývá, zelinář. Paulina Brenová si jej vypůjčila z eseje Václava Havla Moc bezmocných, který jej používá coby prototyp občana, jenž nežije v pravdě, přistupuje na každodenní rituály režimu a tím jej de facto udržuje v chodu. Autorka ovšem s Havlem polemizuje. Píše, že „běžní občané nebyli tak docela přesvědčeni, že pravda je zrovna na straně disidentů“, neboť mnozí z nich se předtím podíleli na rozpadu demokratického systému a instalaci socialismu. Závěrem historička cituje jistého pamětníka, který říká: „Když tento režim odmytologizujeme, nenajdeme nikoho než sebe. A tohle vědomí je to, co je tak znepokojivé.“ Knihu přeložila Petruška Šustrová.
Nedokončený text francouzského romanopisce
Z dalších nových titulů připomeňme iniciační román francouzského básníka a spisovatele Reného Daumala, člena legendární skupiny Vysoká hra. Hora analogie, tak se dílo jmenuje, je jakýmsi kvazicestopisem, hledáním mytické hory, jež spojuje nebe se zemí. Nedokončený text se stal výsledkem autorova studia východních nauk, duchovních cvičení a vyčerpávajícího sebeodříkání, během něhož autor s nalomeným zdravím zemřel. Knihu v překladu Ladislava Šerého vydalo nakladatelství Malvern.
Divno na mnoho způsobů
Nakladatelství Clinamen přichystalo třetí díl volné prozaické trilogie Eduarda Vacka. Titul S devianty na věčné časy! naznačuje, jakým tématem se známý patafyzik a vůbec vyznavač filozofie divna zabývá. Dvě desítky povídek se ovšem neomezují jen na deviace sexuální, v nichž vítězí kandaulismus neboli dobrovolné nasazování si parohů, ale dojde tu i na deviace sociální, potažmo mravní. Jak píše tvůrce: „Jde o exkurs do světa na periferii společnosti, která se při pokračujícím vývojovém trendu může stát dříve nebo později majoritní."
Na konec jsem si nechal knihu pro dětské čtenáře. Je to Kniha komiksů, jak zní název, a stvořil ji výtvarník Karel Franta. Publikace přináší kompletní soubor jeho autorských obrázkových seriálů počínaje Malým Vinnetouem až po Tarzana, synka divočiny. Právě tyto hravé popkulturní předělávky se staly autorovou vizitkou, neboť - cituji: „Mácha napsal Máj a May napsal Vinnetoua“ a všechno to nakreslil Karel Franta. Knihu vydalo nakladatelství Albatros.
