Kenzaburó Óe, Šiniči Hoši, Osamu Dazai a Rjúnosuke Akutagawa. Mistři japonské povídky na Vltavě

Osamu Dazai: Tlukot

Mladý muž, který přežil vojenskou službu během 2. světové války, se vrací do civilního života a hledá nové uplatnění. Jenomže deziluze po vystřízlivění z válečného fanatismu, zhmotňující se ve zvuku tlukoucího kladiva, se znovu a znovu vrací pokaždé, když hrdina dospěje k pocitu, že konečně našel náplň a směřování svého dalšího života. Naděje na definitivní úlevu přichází až s dívkou, s níž se hrdina povídky sbližuje. Jen se zase nesmí ozvat tlukot kladiva…

Spisovatel Osamu Dazai (1909–1948) je dnes považován za jednoho z klasiků moderní japonské literatury. Stále je populární zejména mezi dospívajícími čtenáři, tápajícími při hledání svého místa ve světě a směřování vlastního života. Jejich pocity rezonují s hlavními motivy Dazaiova literárního díla. Dazai sám po většinu svého života zápasil s psychickými problémy a závislostmi na alkoholu a narkotikách, které opakovaně vedly k pokusům o sebevraždu, z nichž poslední byl bohužel úspěšný.

Většina jeho literární tvorby má silně autobiografické rysy, hlavní hrdina je autorovo alter ego, strádající osamělostí, nerozhodností a zároveň neschopností sblížit se s jiným člověkem.

Šiniči Hoši: Panenka

Vrah gangsterského bosse se skrývá s ukradenými penězi v malé chatrči na úpatí hor. Jednoho odpoledne se u jeho dveří objeví stařenka a nabídne mu k prodeji slaměnou panenku...

Všechny povídky z knihy japonského spisovatele Šiniči Hošiho Někdo zaklepal začínají stejnou situací. Ozve se zaklepání na dveře. Návštěva pak rozbíhá sled nečekaných událostí. Osudy hostitele a návštěvníka, ať už vítaného či nevítaného, se fatálně protínají. Nic přitom není takové, jak se na první pohled zdá. Hoši klame a mate čtenáře, stupňuje napětí, mění perspektivy pohledu i role postav a vede příběh k nečekanému rozuzlení.

Právě tento styl psaní Šiniči Hošiho (1926–1997) proslavil. Je autorem více než tisícovky mikropovídek nazývaných v japonštině šóto-šóto.

Šiniči Hoši: Cesta k majetku

Akio Haraguči, dávno ztracený syn Riičoróa Cudžijamy, přichází po letech za svým pravým otcem. Hlavním důvodem jeho návštěvy získat rodinné bohatství. V domě ho vítá jeho sestra Keiko. Je ale Akio Haraguči skutečně tím, za koho se vydává?

Další povídka z knihy japonského spisovatele Šiniči Hošiho Někdo zaklepal.

Rjúnosuke Akutagawa: Kouzlo magie

Mačiram Misra je vyhlášeným mistrem magie, o jeho schopnostech kolují legendy. Vypravěč by ho rád poznal blíže. Když Misru navštíví, dostane nabídku, aby se stal jeho žákem. Má to ale jeden háček – musí se oprostit od vší chamtivosti a nesmí nikdy použít magii pro zištné cíle.

Rjúnosuke Akutagawa je považován za nejvýznamnějšího japonského spisovatele počátku 20. století. Vystudoval anglistiku na Císařské univerzitě v Tokiu a už v roce kdy absolvoval, začal slavit literární úspěchy. Od počátku své tvorby byl přiřazován k japonským neorealistům, kteří ve své tvorbě úspěšně skloubili nové prvky evropské literatury s japonskými tradicemi. Rjúnosuke Akutagawa často hledal náměty v historických příbězích, které ale pak dále rozpracovával s mistrným citem pro moderní psychologii postav.

Ve svých pětatřiceti letech spáchal Akutagawa sebevraždu. Důvody, které ho k ní vedly je možné hledat ve strachu z existenčních obtíží i v obavách, že zdědil duševní chorobu, na kterou zemřela jeho matka.

Na počest Rjúnosuke Akutagawy se od roku 1935 v Japonsku uděluje jeho jménem literární cena. Je určena nadějným začínajícím autorům a její udělení bývá považováno za vstupní bránu mezi renomované tvůrce.

Kenzaburó Óe: Lidské ovce

Povídka je zasazena do poválečného období, kdy, jak autor říká, „do jedné země, do života jednoho národa, vstoupí cizinci, navíc oblečení do vojenských uniforem. Taková okupace nemůže proběhnout přirozeně a klidně, musí docházet ke střetům.“

Kenzaburó Óe (1935–2023) je považován za prvního skutečně moderního japonského spisovatele. Dokázal totiž osvobodit japonskou literaturu z její zakořeněné tradice a posunout ji do hlavního proudu světové literatury. Vliv na jeho spisovatelskou tvorbu měli spíše západní než japonští autoři. Je autorem řady esejů, reportáží, povídek i románů, v roce 1994 získal Nobelovu cenu za literaturu. V češtině vyšly romány Mladík, který se opozdil (1978) a Soukromá záležitost (2010), soubor próz Chov (1999) a novely Seventeen; Sexuální bytosti (2011).