Kdyby tu šel Mistr z Nazareta. Literární pásmo o životě a díle českého prozaika Josefa Uhra
Autorský život Josefa Uhra byl omezen na pouhých osm let, ale o jehož osobitých textech napsal F. X. Šalda, že „i malé črty i fragmenty jsou celá umělecká díla“. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Prozaik Josef Uher (14. 12. 1880 Podolí u Tišnova – 5. 12. 1908 Brno) studoval na učitelském ústavu v Brně (1896–1900) a učil pak na různých místech v okolí Brna (Židenice, Babice u Rosic, Ostrovačice aj.) V prosinci 1904 byl jmenován definitivním podučitelem ve Vranově u Brna, již v únoru 1905 však byl kvůli nemoci dán na dočasný odpočinek, který byl posléze proměněn v odpočinek trvalý (s jednorázovým odstupným, tedy bez nároku na důchod). Až do smrti pak pobýval střídavě v nemocnicích, na ozdravných pobytech na Jadranu, u své snoubenky a u rodičů.
Roku 1901 debutoval črtou Maškarádi a básní Ostrov mrtvých v brněnském časopise Dvacátý věk. Další prózy publikoval v Moravské orlici, Lidových novinách, Moravanu, Neděli, Lumíru atd. Autorův život omezený na pouhých osm publikačních let vtiskl jeho dílu torzovitý ráz (jak ve smyslu předčasně přetrženého vývoje, tak ve smyslu nenaplněných konkrétních tvůrčích záměrů), vysilující nemoc ho nutila pěstovat jen krátké žánry.
Jeho nevelké, básnicky však osobité dílo se přibližuje bosáckým prózám Maxima Gorkého. Hrdiny jeho povídek a črt jsou převážně živořící tkalci, vesničtí bezzemci, žebráci, opuštěné děti a tuláci, které jako první uvedl do české literatury. Jsou to lidé na okraji života, deklasovaní, přijímající pasivně svůj osud, mstící se na představitelích společnosti, která je odvrhla, nebo hledající individuální svobodu v útěku od společnosti. Uher k nim přistupuje se soucitem, k charakteristickým znakům jeho stylu patří konkrétní obraznost, někdy až nadnesený patos. Jeho prozaické dílo doplňují básně i několik esejistických textů, z nichž vyniká studie O moderních proudech literatury české. Souborně vyšly jeho texty posmrtně pod názvem Dílo (1954). Řada literárních kritiků jej považovala za největší příslib české prózy (M. Hýsek, F. X. Šalda), jiní jeho dílo považovali za průměrné (Arne Novák, Arnošt Procházka).
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
