Kdyby tu šel Mistr z Nazareta. Literární pásmo o životě a díle českého prozaika Josefa Uhra

Prozaik Josef Uher (14. 12. 1880 Podolí u Tišnova – 5. 12. 1908 Brno) studoval na učitelském ústavu v Brně (1896–1900) a učil pak na různých místech v okolí Brna (Židenice, Babice u Rosic, Ostrovačice aj.) V prosinci 1904 byl jmenován definitivním podučitelem ve Vranově u Brna, již v únoru 1905 však byl kvůli nemoci dán na dočasný odpočinek, který byl posléze proměněn v odpočinek trvalý (s jednorázovým odstupným, tedy bez nároku na důchod). Až do smrti pak pobýval střídavě v nemocnicích, na ozdravných pobytech na Jadranu, u své snoubenky a u rodičů.

Roku 1901 debutoval črtou Maškarádi a básní Ostrov mrtvých v brněnském časopise Dvacátý věk. Další prózy publikoval v Moravské orlici, Lidových novinách, Moravanu, Neděli, Lumíru atd. Autorův život omezený na pouhých osm publikačních let vtiskl jeho dílu torzovitý ráz (jak ve smyslu předčasně přetrženého vývoje, tak ve smyslu nenaplněných konkrétních tvůrčích záměrů), vysilující nemoc ho nutila pěstovat jen krátké žánry.

Účinkuje Igor Bareš. |foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

Jeho nevelké, básnicky však osobité dílo se přibližuje bosáckým prózám Maxima Gorkého. Hrdiny jeho povídek a črt jsou převážně živořící tkalci, vesničtí bezzemci, žebráci, opuštěné děti a tuláci, které jako první uvedl do české literatury. Jsou to lidé na okraji života, deklasovaní, přijímající pasivně svůj osud, mstící se na představitelích společnosti, která je odvrhla, nebo hledající individuální svobodu v útěku od společnosti. Uher k nim přistupuje se soucitem, k charakteristickým znakům jeho stylu patří konkrétní obraznost, někdy až nadnesený patos. Jeho prozaické dílo doplňují básně i několik esejistických textů, z nichž vyniká studie O moderních proudech literatury české. Souborně vyšly jeho texty posmrtně pod názvem Dílo (1954). Řada literárních kritiků jej považovala za největší příslib české prózy (M. Hýsek, F. X. Šalda), jiní jeho dílo považovali za průměrné (Arne Novák, Arnošt Procházka).