Kayhan Kalhor a jeho nezařaditelný hudební organismus se příčí zavedeným kategoriím

U jeho hudby máte jistotu, že s posledním tónem pro vás nic neskončí, protože dostat ji z hlavy není vůbec jednoduché a vracet se k ní není známkou posluchačské nezralosti, ale spíš iracionální touhy se do ní znovu ponořit. Přitom pokaždé jako by to bylo poprvé, protože vychází z mistrovského zvládnutí umění improvizace. To je v perské tradiční hudbě zakotveno v dlouholetém studiu a zvládnutí klasického repertoáru nazývaného radif, hraného v modálních systémech.

Kayhan Kalhor se narodil před šestapadesáti lety v íránském Kurdistánu, ale vyrostl v Teheránu. Za zázračné dítě ho považovali od sedmi let, kdy se pod vedením mistra Ahmada Mohajera začal učit hru na kamanče. 

Mezi široké světové publikum pronikl se třemi projekty. Když s americkým violoncellistou čínského původu Yo-Yo Ma založil The Silk Road Ensemble, pro Kronos Quartet složil na albu Caravan skladbu Gallop of a Thousand Horses a v neposlední řadě když se spojil se smyčcovým souborem Brooklyn Rider. S ním se prý na albu Silent City dotkl absolutna.

Album It’s Still Autumn zastihuje Kalhora v další fázi hudebního zkoumání: hluboké tóny sha kaman, na zakázku vyrobených houslí kamanče s přidanou basovou strunou, propletl se zvukem fortepiana postaveného podle nástroje, na které hrál Mozart. Frerichsovi zní jako perský cimbál santur. Dveře do světa jiné hudby pomohly otevřít ještě další neobyčejné nástroje: violon, renesanční předchůdce kontrabasu v rukách Tonyho Overwatera a speciální perkusní souprava Vinsenta Planjera.  „Žádné kategorie se nás netýkají. Nejde o jazz, ani klasiku, ale o hudební organismus s ohniskem v improvizaci," nechává se slyšet Kayhan Kalhor.