Karel Hynek: Klub šprýmařů

Básník a dramatik Karel Hynek, narozený 11. září 1925, si v mládí prošel impresionistickým i dekadentně lyrickým obdobím, těžiště jeho tvorby však spočívá v surrealisticky orientované poezii, básnické próze a groteskních dramatech. Nejcharakterističtějším prvkem jeho tvorby je princip hry, která v sobě nese jisté vnitřní napětí: cynismus a černý humor se zde mísí s lyrismem, ironie a sarkasmus se zraněnými city, naivita a touha se skepsí.

Od roku 1947 se Hynek spolu s Karlem Teigem, Vratislavem Effenbergrem, Josefem Istlerem a Mikulášem Medkem podílel na kolektivních aktivitách, jež vyústily v obnovení surrealistické skupiny. Časopisecky publikoval jen příležitostně, participoval především na samizdatových sbornících. Hynkův umělecký postoj doplňovaly jeho bohémské životní peripetie a mystifikace. Když pak jeden z nejpodivuhodnějších zjevů české poválečné literatury inspirované surrealismem 9. ledna 1953 v pouhých 27 letech zemřel na urémii, spekulovalo se vzhledem k jeho experimentování s psychotropními farmaky o sebevražedných okolnostech smrti. Jeho tvorba zůstávala až do devadesátých let minulého století známa jen úzkému okruhu lidí.

Rozhlasový snímek s názvem Klub šprýmařů je sestaven ze tří krátkých humorných próz: Blázinec doktora Staniola, Dědictví a Klub šprýmařů. Ať už sledujeme svérázné léčebné metody v psychiatrické léčebně, snahu zbavit se nechtěného a bezcenného dědictví nebo přijímací zkoušku nového člena bizarního klubu šprýmařů, vždy je přítomna humorná hra, stupňování napětí a překvapivá pointa.