Kameny ze dna

(…) Vébrová si pořád uvědomuje, že je ženou z masa a krve, která se třese zimou, třese se touhou po spřízněné duši, třese se tím, co za rok může třeba mrzet. V takových chvílích je její hlas i naturální, hudba ztrácí jasné kontury a zrcadlí chaos, kterému nemůžeme utéct  či zabránit. Jana Vébrová před ničím utíkat nechce. Ví dobře, že i vnitřní nesoulad a nepokoj může být svým způsobem očistný a může přivést k novému poznání. Občas nás vír zatočí, rozpouštíme se od sebe v jednom proudu, pouštíme se. Jana Vébrová natočila album, které strhává intenzitou naslouchání věcem vnitřním i vnějším. Album, které obdaruje syrovostí i něhou každého, kdo do sebe umí nechat vejít řeku, vítr a kameny. (…)