Josef Čermák: Šéfredaktor nad mapou světa
Podílel se na vydání 5.400 knih. Literární historik, editor, překladatel, uznávaný znalec díla Franze Kafky a dlouholetý nakladatelský redaktor Josef Čermák, který oslavil 90. narozeniny, vypráví o legendárním nakladatelství Odeon.
„Jako šéfredaktor jsem měl na stole mapu světa a šlo mi o to, abychom nezapomněli na nic důležitého, co se ve světě a v literatuře událo a děje,“ říká o svém působení v Odeonu, jehož ediční činnost dlouho řídil jakožto šéfredaktor a po politickém sesazení z funkce jako vedoucí redaktor. Do Odeonu – tehdy Státního nakladatelství krásné literatury – nastoupil v roce 1952 a setrval v něm až do zániku tohoto nakladatelského domu, který nepřečkal tržní změny začátkem devadesátých let.
Nakladatelství bylo v padesátých letech založeno po sovětském vzoru a měl to být nakladatelský gigant s množstvím pracovníků, zčásti ideologických kontrolorů, s obrovskými náklady knih. Brzy se však ukázalo, že tento model v domácích podmínkách nefunguje. „Odeon se postupně zbavoval tohoto sovětského příznaku a začali jsme budovat vlastní půdu pod nohama,“ uvádí Josef Čermák. Nakladatelství časem soustředilo v řadách svých redaktorů a spolupracovníků vynikající osobnosti, které zaručovaly vysokou kvalitu odeonské knižní produkce. Hodnotovými kritérii se vždy řídila i populární edice Klub čtenářů s 250.000 členy.
Anežka Charvátová: Ven ze stínu Garcíi Márqueze
Jaká je současná kolumbijská literatura? „Stále v ní existuje odkaz Gabriela Garcíi Márqueze – magický realismus. Nositel Nobelovy ceny García Márquez svého času zastínil všechny ostatní autory, přestože i v době jeho vrcholné tvorby byla v Kolumbii řada dobrých prozaiků,“ říká hispanistka a překladatelka Anežka Charvátová.
Jak se Odeon vypořádával s více či méně politicky omezovanými možnostmi zahraničních styků a vydávání cizích autorů?
Byla to trochu otázka odvahy, ale hlavně čistého svědomí,“ říká Josef Čermák. „Nikdy nebyla taková situace, aby se musely vydávat špatné věci Některé tituly se odkládaly nebo se čekalo, až bude lepší počasí, což se několikrát splnilo.
Někdy bylo ovšem zapotřebí používat i důvtipné triky: Josef Čermák například vypráví, jak se dosáhlo toho, aby mohla být vydávána „nesvatá trojice“ Joyce, Proust, Kafka – autoři, kteří podle určujícího sovětského názoru představovali zavrhovaný model západní buržoazní dekadence.
