Josef Bolf: Nepříjemné momenty dokážou člověku napovědět, že je čas začít žít jinak

Život na velkém sídlišti Jižní Město byl na přelomu 70. a 80. let šedivý. Obří veřejný prostor, kterým se nesly zvláštní zvuky. Prázdné byty, jejichž nájemníci odjeli za prací, a bezprizorné děti potulující se kolem. „Vzpomínky na Černobyl, na studenou válku a představa, že zatímco rodiče jsou pryč, my bloudíme v pláštěnkách někde v lese,“ komentoval ve Vizitce pocity z dětství, které se výrazně otisklo do dnešní podoby jeho obrazů, malíř Josef Bolf.

8 fotografií

Bolfovu nejnovější tvorbu spolu s odkazy na minulost je nyní možné vidět až do začátku ledna 2020 na výstavě Tušení stínu ve Veletržním paláci.

Fascinace alternativním světem

Název výstavy kopírující název knihy vědeckofantastického spisovatele Ludvíka Součka není náhodný. Školou povinného Josefa zasáhlo, jakým způsobem v ní autor nakládal s informacemi.

Josef Bolf|foto: Tomáš Vodňanský

„Fascinující moment pro mě byl, když se zcela běžné věci, jako třeba archeologická fakta, pospojovaly a vytvořily alternativní svět, ve kterém hrály roly mimozemské civilizace.“ Název výstavy ale podle malířových slov odkazuje i k „dětské“ výtvarné metodě škrábání do vosku přes tuš, k níž se na výstavě vrací po zhruba deseti letech.

Josef Bolf, Cassiopeia, 2017, Galerie hlavního města Prahy|foto: Galerie hlavního města Prahy

Paneláky v Bolfových současných obrazech ustupují do pozadí, rozpadají se, proměňují se v rakety. Dříve konkrétní prostory se do sebe propadají, věci jsou často zobrazené hlavou dolů. Co se ale nemění, je výtvarníkova fascinace temnými stránkami života i mysli.

„Stále mě přitahují. Vnímám, že nekomfortní momenty můžou člověka donutit zastavit se a zhodnotit, jestli třeba nemůže něco ve svém životě změnit. Zpřítomňují zkrátka důvod ke kontemplaci. A taky jsem si v jisté době říkal, že nemá smysl hrát všechny akordy. Stačí, když hraju dva.”

Josef Bolf, Pohyb, 2019, Soukromá sbírka|foto: Národní galerie v Praze

Novinkou jsou pro návštěvníky výstavy dva Bolfovy krátké animované filmy, v nichž autor využil možnosti „nezakonzervovat čas” tak, jak ho konzervují obrazy, a také velká koláž z kreseb, útržků papírů a nedokonalých fotografií nazvaná Spannungsbogen II. Pro jméno této výtvarně-zvukové instalace Josef Bolf využil termín z další oblíbené sci-fi knihy Duna od Franka Herberta. „Ten název vypadá jako psychoanalytický termín, ve skutečnosti ale nic neznamená,“ usmívá se Josef Bolf.

Co ještě Josef Bolf rád čte, poslouchá, jak prožíval rok 1989 a jak přistupuje k výuce na pražské Akademii výtvarných umění? Poslechněte si celou Vizitku.