Jiří Matějů: Souhvězdí vlka
Dvaapadesátiletý malíř Jiří Matějů je ve své generaci jedním z mála autorů, kteří se věnují výhradně abstraktnímu umění.
Své obrazy vytváří z těch nejjednodušších prvků – z horizontálních a vertikálních barevných čar, jež se, v konečném výsledku, stávají světlem a metaforickým prostorem.
Jak píše ve svém textu k výstavě, která je pod názvem „Souhvězdí vlka“ otevřena v Prinz Prager Gallery v Osadní ulici v Praze 7-Holešovicích, filosof Miroslav Petříček, „...obrazy Jiřího Matějů, jakkoli se na první pohled zdají být geometrické či strukturně statické, jsou nesmírně dynamické. Jsou vizuální metaforou, ale možná ještě více jsou pohybem metaforizace, přenášejícím barvu z místa, které je jí vlastní, na místo, kde je prostoupena a pohlcena světlem a platí za jeho nejvlastnějšího nositele.“
Jiří Matějů studoval v letech 1988 až 1994 na Akademii výtvarných umění v Praze v malířském ateliéru profesora Bedřicha Dlouhého, ale v jeho tvorbě se určitě odráží i jeho zkušenost z předchozího studia na Českém vysokém učení technickém.
Karla Oujezdského zajímalo, zda právě čára, jako základní prostředek vyjádření, znamená pro Jiřího Matějů hodně nebo málo.
Výstava nových obrazů Jiřího Matějů nazvaná podle jedné z vystavených prací „Souhvězdí vlka“ je v Prinz Prager Gallery v Osadní 35 v Praze 7-Holešovicích otevřena až do konce června.
Nejposlouchanější
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Alexandr Grin: Krysař. Magický příběh z pera solitéra ruské novoromantické literatury
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence