Jiří Labský a Den vody
„Povoláním jsem technik, celý život se zabývám vodou. A můj život činí bohatším láska k hudbě.“ Takhle se sám charakterizoval pan Jiří Labský, věrný posluchač Vltavy, když zareagoval na Telefonotéku s Jiřím Bělohlávkem a dodal, jaké má vzpomínky z dětství vztahující se k panu dirigentovi.
Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.
Voda má s hudbou mnoho společného. Byla inspirací skladatelům k vytvoření nádherných skladeb, ale současně jako by měla s hudbou i podobné vlastnosti: plyne v čase, vlní se, známe ji klidnou i bouřlivou, je laskavá i nepříjemná, můžeme ji milovat i nenávidět. Voda je zdrojem života, jako je zdrojem životního optimismu, jasu a krásy hudba.
Jiří Labský se s ní potkal už v dětství, kdy do domácnosti jeho rodičů docházeli tatínkovi přátelé k pravidelnému společnému muzicírování v triu či kvartetu – tatínek byl výborný houslista. Tak se postupně „proposlouchal“ ke svým hudebním láskám, které dnes zahrnují vlastně skoro celou historii hudby od baroka až k 20. století, snad s obzvláštní preferencí klavíru, o který se v dětství také „pokoušel“. Miluje ale i jazz a má „slabost“ pro výtvarné umění, říká, že stejně jako hudba má v sobě harmonii, rytmus, napětí a nějaké téma.
Rodem Pražák přestěhoval se do Českých Budějovic, kde již téměř 40 let žije, pracuje a pilně sleduje místní kulturní dění. Bez hudby a umění si život nedovede představit, stejně jako bez vody, která se stala jeho profesí.
Nejposlouchanější
-
Raymond Radiguet: Ďábel v těle. O skandální a nerovné lásce mladíka a vdané ženy
-
To jeli dva ve vlaku. Poslechněte si krátkou komedii Zdeňka Svěráka, který slaví 90 let
-
Imre Kertész: Člověk bez osudu. Svědectví malého chlapce o životě v nacistickém koncentračním táboře
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.