Jímavé příběhy z romských osad v povídkách Andreje Gini a Tery Fabiánové

Škypár

Andrej Giňa se narodil v romské osadě na východním Slovensku krátce před začátkem druhé světové války. Právě kvůli svému romskému původu se s rodinou za války setkal – podobně jako Židé – se šiknou a rasovou nenávistí. Musel se například spolu s ostatními Romy vystěhovat ze své rodné osady daleko za obec. Po roce 1945 přesídlil natrvalo do Čech. Brzy poté započal s prvními literárními pokusy. Do povědomí veřejnosti se dostal hlavně na konci 60. let, kdy se stal jednou z hlavních osobností Svazu Cikánů-Romů. I po jeho zrušení se v romském hnutí aktivně angažoval. V Giňově domácnosti se často konala různá setkání, kterým se dostalo ohlasu i ve většinovém tisku.

Romské iniciativě se věnoval i po sametové revoluci. K literatuře později přidal také novinařinu, hudbu nebo i podnikání. Andrej Giňa zemřel před pěti lety. Přesvědčený o tom, že není důvod, proč by se Romové s gadži nemohli snést. Mnohé problémy podle něj pramení z toho, že se tato dvě etnika vzájemně dobře neznají.

Povídka Škypár nás zavede do romského prostředí. Setkáme se s Veronou a Josefem, kterému nikdo neřekne jinak než Škypár. Ti dva nejen že svými malichernými hádkami neustále baví celou osadu, ale zároveň se sobě i ostatním snaží dokázat, že jejich rodina něco znamená. Například koupí starého nemocného koně...

Jak jsem chodila do školy

Beletristka, básnířka a fejetonistka Tera Fabiánová se narodila roku 1930 v romské osadě na Slovensku. Později se rodina přestěhovala do Čech za lepšími pracovními příležitostmi. Významnou část svého života pracovala Fabiánová v ČKD jako jeřábnice. Byla jednou z prvních autorek píšících v romském jazyce. Široké veřejnosti je její tvorba známá díky publikaci básně Štěstí přichází ke mně v pražském metru v rámci projektu Poezie pro cestující.

Romsky psaná literatura se na Československém území objevuje až koncem 60. let 20. století, v období společenského a politického uvolnění (první romský text, překlad Skutků apoštolských, je z roku 1936), proto pomáhala Fabiánové s přepisem jejích prvních děl romistka Milena Hübschmannová.

Životopisná črta Jak jsem chodila do školy nabízí autentický pohled na dnes už stěží představitelné podmínky v romské osadě před druhou světovou válkou. Pro osmiletou dívenku, která má jedny jediné šaty a žádné boty, je cesta do školy naplněním touhy a snu. A nevadí, že učitelka ji zprvu přehlíží a teprve postupně zjišťuje, že má před sebou bystré a vnímavé dítě, které materiální nedostatek nahrazuje usilovnou pílí. A když později přijde do školy mladý učitel, kterému situace a osud romských dětí nejsou lhostejné a svou obětavostí a nápady se mu dokonce daří prolamovat bariéry společenské izolace, zdá se, že beznaděj se mění v naději. Jenže příliš brzy začne válka.