Je důležité mít ráda člověka i s jeho chybami
Martina Hudečková 13 let účinkovala v Divadle Jiřího Wolkera a znáte ji většinou z různých pohádek. V dnešní době se věnuje především dabingu. Mezi její oblíbené práce patří namlouvání hlavních hrdinek filmů Deník Bridget Jonesové, Bez dcerky neodejdu, Hříšného tance, Makepeasové ze známého britského seriálu nebo hereček Holly Hunterové a Michelle Pfeifferové. Nyní zkouší také s režisérem Petrem Hruškou hru Neila Simona Druhá kapitola, jejími hereckými partnery budou Valerie Zawadská, David Prachař a David Matásek. K rozhovoru jsme se sešli v prostorách kavárny Slavia, kde je krásný výhled na pražské dominanty, a tak náš speciální rozhovor probíhal v příjemném duchu.
Martina Hudečková, narozená 6. 2. 1964 ve 2:00:
Konjunkce mezi Lunou a Neptunem ve znamení Štíra a Ascendentem: Základní životní otázky se týkají inspirace a představivosti, máte zálibu ve snění. Výrazné duševní kvality se spojují s trochu rozmarným a nerozhodným chováním. Celkový náboj tohoto spojení vypovídá o uměleckém nadání. Vždy vás ovlivňovaly milostné otázky, což přirozeně vychází z předešlého, lásku cítíte i k hudbě a třeba k moři.
Co vás skutečně inspiruje a co si ráda představujete?
Inspiruje mě příroda, jihočeská krajina a potom samozřejmě to moře. Určitě nejsem sama, jde o inspiraci existující po celé věky lidstva. A měsíc, noc. Jinak vše, s čím člověk přijde do kontaktu. Ráda pozoruji lidi, jak se chovají, co dělají, když se setkají, občas třeba jen tak stojím na Karlově mostě a všechno to okolo sebe vidím a vstřebávám.
Cítila jste své umělecké nadání už jako malá? Čemu jste se v dětství nejvíc věnovala a jaké cítíte "následky"?
To je otázka položená, řekla bych, velmi sebejistě. Umělecké nadání jsem necítila ani jako dítě, ani dnes, abych řekla pravdu. V naší profesi si tím je člověk málokdy jistý. Byla jsem holčička, co seděla u klavíru a do patnácti let si myslela, že bude velkou klavíristkou. Potom jí "ruplo v bedně" a samovolně se přehlásila na jiný obor k veliké nelibosti svého tatínka režiséra. Následky ale cítím dodnes a jsem strašně ráda, že jsem klavír profesionálně nestudovala. Jde totiž o moji velkou lásku, kterou nemusím slučovat s povoláním.
Zmiňoval jsem se o rozmarnosti a nerozhodnosti - jsou to vlastnosti, které má princezna?
Uvnitř cítím, že jsem nerozhodná, ale okolí mě pokládá za velmi rozhodného člověka. Tím jste mě trošku zaskočil, že to víte. Dnes už se víceméně umím rozhodovat rychle, když to musí být. Jako mladší jsem byla podstatně nerozhodnější. No, a rozmarnost patří k princezně, ale nejde příliš o můj problém, já už žádná princezna nejsem.
Co a koho máte opravdu ráda?
Uvažuji o tom, jestli se to dá nějak vyjádřit, protože spoustu věcí a lidí na světe mám ráda. Kavárnou Slávií počínaje, Hradčany konče, když tady tak sedíme a sledujeme "cvrkot". Položil jste mi záludnou otázku. Musela bych popsat moc a moc archů papíru o věcech, které mám ráda. Myslím si, že je důležité mít rád lidi.
Stellium mezi Sluncem, Martem a Saturnem ve znamení Vodnáře a 3. domě: Toto spojení umožňuje radost z práce, vaše vůle je směřována ke konstruktivním činnostem a cílům. Vytrvalost a metodičnost je spojena s aktivitou a silou. Vaše přátelské a altruistické chování mnoho lidí ovlivňuje, občas ale žijete v chaosu a nejistotě, někdy i v konfliktech třeba s pomalu chápajícími a jednajícími lidmi. K životu potřebujete komunikaci a vyjadřování vlastních myšlenek, vlastní inteligence a smysl pro empatii vám pomáhá chápat ostatní lidi.
Máte z práce opravdu radost?
Ne vždy. Někdy jde o moc krásnou práci na krásném textu od bezvadného autora, s příjemným režisérem a s úžasnými kolegy a kamarády kolem. Bohužel mě zkušenosti naučily, že výsledek nemusí odpovídat pracovnímu postupu. Na rozdíl třeba od prací, kdy se lidi vůbec neznají ani příliš poznat nechtějí, jsou si odcizení, ani text není, jak bych si představovala, a pak výsledek je třeba překvapivě dobrý. Člověk si k takovému představení nachází cestu až posléze po premiéře. Je příjemné, když radost provází tvořivou práci, ale nikdy si nejsem jistá, jestli výsledek bude ekvivalentní.
Myslíte, že skutečný umělec potřebuje především vytrvalost a aktivní vůli? Kolik potřebuje talentu?
Jde o předmět mnoha kalkulací a o nich už mluvila spousta podstatně chytřejších lidí. Podle mého mínění vidím kolem sebe mnoho lidí, kteří mají zrníčko talentu minimální a jsou velmi úspěšní. Právem, protože jsou nesmírně pracovití, poctiví, štěstí a doba jim přeje. A pak znám hodně zmarněných talentů "od Pána Boha". Nerozvinuli ho liknavostí, leností a často i nespolehlivostí. Úžasné je, když je někdo strašně talentovaný a pracovitý, jako třeba já (ironický smích).
Obklopuje vás hodně přátel, jak hodně je potřebujete k životu? Rozumíte jim? Musíte jim často pomáhat?
Obklopuje mě hodně přátel, i když těch "životních" je zatraceně málo. Je to pro mě důležité. Jak jste říkal, ta láska je hodně dominantní, ale nejsem si jistá, jestli u mě potřeba přátel někdy tu potřebu lásky nezastíní. Nevím, jestli jim rozumím, ale snažím se v případě potřeby jim být nápomocná. Ale při troše sobeckosti musím přiznat, že spíš pomáhají oni mně než já jim.
Žijete klidný život nebo skutečně jste v jednom kole?
Řekněme, že ten základní tok života je velmi poklidný. Nepřecházím z jednoho angažmá do druhého, ani se nerozvádím a nevdávám. Ale těch pracovních a společenských, přátelských setkání je mnoho. Celý únor jsem v jednom kole, vzhledem k tomu, že slavím čtyřicátiny.
Konjunkce Urana a Pluta na Mediu Coeli ve znamení Panny: Váš život je ve znamení změn a zvratů, které tak trochu potřebujete pro udržování v činorodosti, ale našly by si vás i samy. Nečekaný úspěch vás kdysi překvapil, potvrdila jste ho ale každodenní prací. Působíte výrazně, a proto není jednoduché pro vás být jednou z davu.
Máte ráda změny? Cítíte ve svém okolí stálost, nebo je nesmysl, že by někdy ve vašem povolání existovaly klidné okolnosti?
V zásadě změny ráda mám. Ale když mě zaskočí a jsou k horšímu, tak samozřejmě ne (smích). Ruch mám podstatně radši než klid, ten pro mě není dobrý. Co máme já a mí kolegové na herectví rádi, je právě to, že vše je pokaždé jiné. Každé zkoušení, režisér, postava - pokud si vás tedy nezaškatulkují. I tak se ale herec snaží přistupovat k roli jinak.
Líbí se vám každodenní činnost, nejen práce, ale i třeba starost o domácnost? Nechala byste to raději na někom jiném?
Nemůžu říct. Vzhledem k tomu, že nemám děti a v pravém slova smyslu velikou rodinu, která vyžaduje denodenní vaření a praní a starání se o úkoly do školy a manželovy ponožky. U mě je to takové uvolněnější a neubíjí mě to, třeba vaření si vysloveně vychutnávám. Nebo změny v domácnosti, nějaké to vánoční a jarní "čančání".
Jak se člověk známý z práce v televizi a divadle vyrovnává s popularitou? Chtěla byste být raději "jednou z davu", nebo vám vyhovuje výjimečnost?
U mě se o nějaké slávě a popularitě nedá mluvit "v hvězdném, pravém slova smyslu". Že bych jela v metru a všichni si na mě ukazovali - jé, to je Martina Hudečková - tak to není. Spoustě lidí jsem povědomá, někteří mě poznávají nebo i oslovují. Ale zdaleka tím netrpím, natož abych byla štvanec. Vždy vše probíhalo na přijemné úrovni, když mě lidé poznali, nebo se nějak vyjádřili, měla jsem radost. Vždy větší, když mi oznámili, že byli v divadle a viděli se mnou představení. To je pro nás herce a divadelníky vzácnější. A že bych chtěla být "jednou z davu"? A kdo je "jedním z davu"? Když se rozhlédnu kolem sebe, každý je výlučný. Jsem ráda tím, kým jsem, a myslím si, že každý "jeden z davu" je rád tím, kým je. Třeba by se mnou nikdo neměnil (smích).
Kvadratura mezi Sluncem ve Vodnáři ve 3. domě a Neptunem ve Štíru ve 12. domě: Díky svým rozsáhlým emocím jste někdy až příliš ovlivnitelná. Cítíte proto určitý rozpor mezi samotnou vůlí a ideály, kterých chcete dosáhnout. Tvořivé síly prostupují celý váš život, díky nim můžete uplatňovat svůj talent. V milostných otázkách vládne nestálost, někdy jste opouštěna a zrazována, což ubližuje celkovému směřování energie.
Jak pracujete se svým emotivním duševním základem? Považujete herectví tak trochu za psychoterapii, jak o tom mluví někteří vaši kolegové?
Absolutně ne. Samozřejmě, i když má člověk osobní problémy, zkoušet musí a hrát musí... Je to odpoutání se. Práce jako lék, ano, ale já si snad nic nepotřebuji na jevišti řešit. Ani nemám moc příležitostí, v poslední době se věnuji komediálnímu žánru, takže možnost dát ven frustraci je minimální.
Myslíte si, že máte silné ideály, které chcete uplatnit?
Ne, mám minimální ideály a rozhodně je uplatňovat nechci.
Jaké jsou podle vás ty skutečné životní hodnoty a jistoty? Snažíte se z nich vycházet?
Určitě se snažím, ale někdy zůstane jen u snahy. Hodnoty jako rodina, láska, přátelství, práce jsou pro mě skutečnými hodnotami a záleží mi na nich.
Trigon mezi konjunkcí Luny a Neptuna na Ascendentu a Venuší v Rybách, jejich společný sextil na Merkura v Kozorohu: Velice pozitivní spojení spojuje výrazně umělecké vlivy a ctižádost dosáhnout výsledků na životní cestě. Velkou fantazii doplňuje praktičnost a hospodárnost v peněžních otázkách, i když k nim nemáte úplně pozitivní vztah. Soucit a laskavost je spojena s inteligencí a prozíravostí, i přes snivou povahu jste schopna vědět, nejen tušit, na čem jste a kam vkládat snahy. Umíte vzbuzovat emoce a vynášet z hloubi skrytá nadání, nejvíc se vám to daří při plném prožívání svých rolí i života.
Co myslíte, že za to stojí, aby člověk uplatňoval svou ctižádost? Z čeho má člověk největší užitek?
To je otázka, kterou se sebou řeším každou chvíli, protože si myslím, že ctižádost ve mně lety umlká a umlká. Když si vzpomenu na dobu před dvaceti lety, byla jsem podstatně ambicióznější. Je možné, že na okolí tak nepůsobím, ale pociťuji to, ambice lety upouštím. A co za to stojí? Jsme zpátky u životních hodnot, ty mě skutečně vyburcují. Když cítím ohrožené třeba přátelství, je mojí ctižádostí to ihned napravit. Nebo aby vše ve vztahu klapalo. Taky udělat dobré představení, mít pracovní úspěch. Moji ctižádost vyburcují jen životní hodnoty, nevím, co jiného by ji mělo vyburcovat.
Stavíte se k životu prakticky? Jak se propojuje život a tvorba, umění?
Asi se umím pořádně zasnít a být nereálná, ale po chvíli si to uvědomím a rychle se vrátím na zem. Někdy mám pocit, že mě praktičnost brzdí. Překvapil jste mě s těmi financemi. Je tedy pravda, že se jim moc nevěnuji a trošku mě obtěžují, ale na druhou stranu hospodárnost - to mě rozesmívá. Jestli něco v životě opravdu neumím, pak hospodařit. Potěšil jste mě (smích).
Třeba jde o skrytou schopnost... Prožíváte naplno své role a se stejnou intenzitou svůj vlastní život? O čem sníte, když si představujete, jak by svět, společnost a celkově život měl vypadat?
Je mým štěstím, že nevím, jak by měl vypadat svět a společnost. Vůbec netuším, jen si tak představuji, jak by vše probíhalo, kdyby lidé byli čestní a neustále příjemní, vstřícní, vtipní a měli se rádi. Ale to si můžeme jen představovat, tak tomu není... Prostě jde pro mě jen o odskok od skutečnosti. Kouzelné je, že můžu o takových věcech snít, ale nejsem nijak bolestínská, že je vše jinak. Kdysi jsem hrála ve hře Jeana Anouilhe Skřivánek. Tam byla pro mě tehdy, i dnes po patnácti letech, řečena jedna věc, ke které se vracím. Jana z Arku ve hře říká, že je důležité mít ráda člověka i s jeho chybami. Ono je to někdy dost těžké. Neznamená to vážit si ho, nemůžete si vážit někoho bezcharakterního a nečestného. Vážit ne, ale můžete ho mít rád a některé věci odpouštět. Takže to je mé krédo - mít ráda lidi i s jejich chybami. A pak že nemám ideály...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
