Jazzová myš – Zappova Myš

Zappu jsem si už dlouho nepouštěl. Až teď – k té sedmdesátce. A protože Jazzová myš je blogem posluchače jazzu, řeknu vám, proč jsme ho milovali. Třeba kvůli té drsné písničce, která právě dozněla: Tvá pusa je tvý náboženství Že vkládáš svou víru do takový díry Svou důvěru a naději nad svou čelist Vyslech jsem tu tvou storku, když´s přitáhla domů Prej že´s včera navštívila svou ségru No to bys mohla zrovna přijít vo pár zubů A nakoupit pohřební věnec Budeš samotinká ležet ve studený hlíně Tak mi těma svejma veršema řekni Odkud jdeš Když se tak škobrtáš za svítání Odkud jdeš, ptá se má brokovnice Protože by tě třeba mohla chtít odprásknout - Ale Frank na obalu elpíčka Waka/Jawaka nevypadá nijak krvelačně. Vždycky jste měli pocit, že je někde nad tím, ale přitom, že na tom, o čem zpívá, něco je. Byl to přesně ten pocit, v kterém jsme v 72., kdy tohle natočil, žili. A samozřejmě tu byl ten báječně potrhlý humor, kterým se dalo bránit mašinerii, jak by řekl Pink Floyd Roger Waters. Tak třeba Tučňák v poutech – úžasná představa!

Zappa smíchal všechno dohromady a zaměstnával hudebníky z různých oblastí. Zde jste slyšeli George Duka u kláves, vynikající Ruth Underwood na marimbu a perkuse, Dona Prestona na syntezátor, Bruce Fowlera na trombon a Napoleona Murphy Brocka na saxofon. Deska Roxy and Elsewhere je ta nejlepší - nejlepší jazzrocková zábava z první půlky sedmdesátých. Jak složité – až obludné – hudební představy museli muzikanti zvládnout, si můžeme připomenout v skladbě Pro Kalvina a jeho další dva stopaře z LP Waka/Jawaka.

Jak dobří muzikanti museli být, aby dostali angažmá u Zappy? V jednom interview Zappa řekl: „Písničku Son of Suzy Creamcheese jsme se učili rok. Víte proč? Má fantastický rytmus – čtyři takty 4/4 jeden 8/8, jeden 9/8. A pak to jde 8/8, 9/8, 8/8, 9/8, 8/8, 9/8, a pak to jde 8/8, 4/8, 5/8, 6/8 a zpátky na 4/4.“ A ještě než si pustíme to báječně najazzlé Waka/Jawaka, povím vám, jak se mi dostalo poučení, jak se má Zappa poslouchat. Bylo to nějaký rok po vydání Chungovy pomsty a já to LP Chunga´s Revenge chtěl. Navštívil jsem s kamarády místní veksláka, ani nevím, kdo mu tenkrát všechny ty nádherné desky ze Západu vozil. Posadil nás do křesílek, nasadil LPíčko na talíř a pravil: „Nevím, jak vy, ale já poslouchám Zappu takhle.“ A jak se tehdy říkalo, dal VOLUME doprava. Jasný návod. Tak jestli jste to ještě neudělali, honem to napravte! Je tu Waka Jawaka nahraná s největším nástrojovým obsazením, se Zappou hrálo 20 muzikantů. Zappa sice po maléru v Londýně ještě nemohl šlápnout na kvákadlo, ale zato jeho kompozice jsou velmi propracované, rafinovaně strukturované, nádherně barevné a volně plynoucí. Waka/Jawaka 1972.

Po té dlouhé jízdě s velkým posazem vás jistě občerstvilo 20 cigaretek z již zmiňované Chungovy pomsty. S něžnou najazzlou kytarou. Závěr Zappovské Jazzové myši bude patřit desce One Size Fits All – Jedna velikost padne všem. Zappa po jejím vydání prozradil, jakým způsobem pracuje: „Jestliže jakékoli slovo dostatečně opakuješ a používáš ho ve chvílích, kdy se to nečeká, dostane nové dimenze.“ A to samé platí i o hudebních prvcích v jeho skladbách. Bezva návod pro všechny. Když jsem s Jazzovou myší pátral po Zappovských stopách na netu, jeden blogger nazval Zappu Synem jazzového hluku – Son of jazz noise. Je to nesmírně trefné přirovnání. Vydejme se tedy s Frankem jazzrockovými Cestami Inků . Jazzová Myš a Pavel Dostál vám přejí příjemný večer a dobrou zábavu! Frank Zappa - Inca Roads.