Jazz Q: Znovu
Koncem 60. let, když trumpetista Miles Davis připravoval své album Bitches Brew, procházela jazzová scéna obdobím bouřlivých změn. Tehdejší rock se vyvinul do stadia, kdy začal zajímat i jazzmany, výsledkem se stalo stylové spojení označované jako jazz-rock, či prostě anglickým slovem fusion, fúze.
Na tehdejší československé scéně toto hnutí reprezentovala skupina Jazz Q, vedená pianistou Martinem Kratochvílem, v níž zpočátku hrál i flétnista Jiří Stivín. Skupina prošla řadou personálních změn, ale žánrovým fúzím zůstala trvale věrná. Po téměř třicetileté pauze oslavila letos na jaře comeback novým studiovým albem Znovu, které pokřtila v pražské Redutě 21. května.
Vedoucího Jazz Q, pianistu Martina Kratochvíla, jste v posledních letech mohli vídat v akustickém duu, s americkým kytaristou Tony Ackermanem, který trvale žije v Česku. Jednu ze skladeb jejich společného repertoáru Kratochvíl zařadil i na nové album Jazz Q, v úpravě pro elektrické nástroje. Jmenuje se Tančírna.
Martin Kratochvíl na obalu comebackového alba své skupiny Jazz Q přehledně vypočítává všechny nitky velké hudební syntézy, které se v jeho hudbě protínají: byli to jazzrockoví průkopníci Mahavishnu Orchestra, latinské rytmy, harmonie z vážné hudby, a samozřejmě i blues: příkladem je následující skladba, Boogie pro Fantynu.
Výběr z obsahu CD:
PotopaCindyTančírnaSmířeníBoogie pro FantynuZdroje tu jsouCestou
Nejposlouchanější
-
Peter Benchley: Čelisti. Strhující souboj člověka se žralokem bílým
-
Jolanta Trojak: Svatava. V Praze plné tajných spolků, okultistů a jogínů se objeví dívka-médium
-
Jack London, král dobrodružství. Poslechněte si sedm jeho povídek
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.