Jaroslav Miller: Občanská univerzita je dobrý způsob, jak doplnit lidem z malých měst vzdělání

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller

„Mám rád paralelu se sportovním prostředím,“ říká historik a rektor Univerzity Palackého Jaroslav Miller. „Kluby, které spoléhají jen na své odchovance, nejsou schopné konkurovat. Proto máme letos u nás na škole studenty a vědce ze 110 zemí světa.“ Šumperského rodáka Jaroslava Millera pozval do Vizitky Michal Bureš.

Patnáct let ze svého osmačtyřicetiletého života strávil Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého v Olomouci, v zahraničí. Pobýval v Kanadě, Austrálii či Americe, kde v současné době na kalifornské  Stanfordské univerzitě  bádá v archivech věnovaných exilu.

„Mají tam mnoho korespondence Ferdinanda Peroutky, Josefa Škvoreckého, Miloše Formana či exilových politiků. Je to všechno vesměs úplně netknuté,“ vypočítává ve vltavské Vizitce. „Senzačních“ objevů nicméně zbývá málo, sám prý byl ale překvapený například důvěrným tónem dopisů mezi Peroutkou a herečkou Adinou Mandlovou.

V amerických archivech Jaroslav Miller tak trochu zběhl od své specializace, kterou je raný novověk. „V raném novověku začíná příběh dneška,“ vysvětluje, proč si po studiích anglické a ruské filologie zvolil právě tento obor a tuto dobu. „Ve středověku stát ještě neexistoval. Neměl definované hlavní město, hranice, měnu, neexistovala stálá armáda, daně se nevybíraly tak, jako dnes. Dá se říci, že dnešní společnost vznikla právě v raném novověku a to mě fascinuje.“

O tom, že se stane historikem, měl jasno už jako školák. „Narodil jsem se na krásném Velkolosinském panství, četl jsem hodně historických románů a obecně historické četby. A k tomu samozřejmě patří i jazyky, bez němčiny, do které jsem investoval dvacet let, se ve střední Evropě neobejdete, stejně tak bez dalších jazyků, ve kterých můžete číst originální prameny,“ konstatuje.

Národní, nebo evropská identita?

Ve Vizitce mluvil Jaroslav Miller také o své knize Uzavřená společnost a její nepřátelé: Město středovýchodní Evropy (1500 – 1700), která rovněž vyšla ve Velké Británii. V souvislosti s ní zmínil i celospolečenskou diskusi o tendencích Evropské unie. „Jsou silné hlasy, že by se měla ubírat směrem k integraci menších států. Ostatně ještě před 250 lety tu žádný národ nebyl, naše identita nám byla oktrojovaná seshora. A možná, že identita mých dětí už nebude národní, ale evropská. Ta debata je kvůli vznikajícím mocenským uskupením ve světě legitimní.“

Vlivům „mezinárodní konkurence“ je otevřená i Univerzita Palackého, kde v současné době působí studenti a vědci ze stovky zemí světa. Jaroslav Miller vnímá tuto diverzitu jako nevyhnutelnou věc, chce-li univerzita uspět na celosvětové vědecké scéně. V roli rektora dbá zároveň na to, aby „jeho lidé“ a univerzita jako instituce působili v roli informační světlonoši a bojovali proti předsudkům a fake news.

Škola tak například provozuje Pevnost poznání, která popularizuje vědu, anebo takzvanou Občanskou univerzitu. Ta se na dobrovolnické bázi věnuje doplňování vzdělání, informací a dovedností všude tam, kde o to mají zájem.

„Vyjíždíme do regionů, do malých měst a diskutujeme tam s lidmi na témata jako je důchodový systém nebo migrace. Přijedeme někam do hospody, kde na nás čeká padesát zachmuřených strýců. Po dvou hodinách diskuse a předávání informací, které nejsou zploštěné na klišé, je atmosféra rázem  uvolněnější a oni naši práci začínají kvitovat.“

Poslechněte si celou Vizitku, ve které Jaroslav Miller obšírněji mluví o Evropské unii, jednotlivých státech i o tom, proč se o České republice ví víc v Austrálii než v Americe.