Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války I. Čte Oldřich Kaiser

Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další antisvětec a antihrdina. Přijetí Haškova románu v českém prostoru – stejně jako interpretace titulní postavy – nebylo vždy jednoznačné, přesto jde patrně o nejslavnější českou prózou v zahraničí.

„Švejk napravuje svět,“ píše Jindřich Chalupecký, „tady se nedá už nic napravit. Má-li se svět zachránit, nezbývá, než si už nic nepředstírat a začít znova v troskách a z trosek. Švejk také není než troska starého světa, ubožák, který se sám prohlašuje za blba. A přece právě on a jenom on přináší naději. Je nutno zbavit se všech iluzí, je nutno přijmout dokonalou prohru, aby se svět mohl zachránit.“