Jan Střítežský: Kameraman je básník
V profesním i soukromém životě rodáka ze Zlína Jana Střítežského neosloví nikdo jinak než Baset. Majitel hlubokého hlasu a ostřížího zraku je za poslední dekádu podepsán pod tak rozmanitými snímky jako Alois Nebel, Křižáček či Prezident Blaník.
Pokud jsem osloven ke spolupráci na film, jeho příběh mě osloví a mám pocit, že ho dokážu rozvinout, je to ta správná spolupráce.
Čtěte takéTonda Blaník znovu na scéně
V loňském roce krom ceněných filmů navíc uzavřel jednu životní etapu a nahrál folkové album svých písní, které za svůj život sepsal.
Kameraman je básník. Obrazy v textech jsou pro mě podobné, jako obrazy, které komponuji v záběrech, vzájemně se prostupují, doplňují.
O vztahu kameramana a režiséra, o pozici českého filmu doma i ve světě a o písničkách, si s Janem Basetem povídal Bohdan Bláhovec.
Nejposlouchanější
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Jauregg, Uklidnění, Bláznivá Magdalena, Viktor Pomatený a další povídky Thomase Bernharda