Jan Neruda: Bělehrad, Římané a jejich faráři

Literární tvorbu Jana Nerudy ovlivnilo prostředí starobylé a přitom maloměstské Malé Strany, kde se roku 1834 narodil. Přestože nedokončil univerzitní studium (práva, filozofie), byl velmi vzdělaný, zajímal se o literaturu a cestoval (Paříž, Balkán, blízký Orient, Itálie, severní Německo). Vzdělání se stalo také významnou oporou jeho žurnalistického povolání.

Nejrozsáhlejší část Nerudovy literární tvorby úzce souvisí právě s jeho prací novinářskou. Napsal víc než 2000 fejetonů, které podepisoval většinou značkou ve tvaru trojúhelníčku. Jejích prostřednictvím byl v pravidelném kontaktu se čtenáři. Chtěl vyhovět čtenářské potřebě něco se dozvědět a zároveň se bavit. Od fejetonisty proto žádal proměnlivost témat i přístupů: „musí být básníkem, filozofem, učencem, humoristou, kritikem, mužem plným citu, mužem zas skalného citu, ale ze všeho toho smí mít zas jen tak ždíbek, aby nenudil a nebyl jednotvárný. Musí být sám mozaikou, jako jeho fejeton.“ Půvabné fejetony, v nichž autor reaguje na události kolem sebe, ať veřejné či osobní, vybíráme i do vltavské Dopolední četby.