Jak učit lépe dějepis v digitální době a je potřeba odvykládat všechno? Pomůže nová aplikace HistoryLab

19. prosinec1989
19. prosinec1989

Učitelé se mohou zapojit do testování nové aplikace HistoryLab. Jedná se o digitální dílnu, která dává možnost učit dějepis tvořivě a podněcovat u žáků kritické myšlení. Na jejím vývoji se podílí celá řada vědeckých a vzdělávacích institucí včetně Českého rozhlasu.

Často zaznívají lamentace nad rámcovými vzdělávacími programi. Hosté ArtCafé to ale vidí trochu jinak. Cesta k lepší výuce nemusí podle nich vést přes doplňování či naopak seškrtávání kurikula. „Dějepis nemusí být jen o znalostech, podstatné je naučit se klást si nad historií zajímavé otázky. Skutečným kapitálem není soubor znalostí, protože ty si může dnes relativně snadno každý dohledat, ale základní orientace a také umění diskutovat. Důležitá je i schopnost učitelů stanovit, v čem je téma aktuální pro dnešek – nemusíme odučit všechno,“ zdůrazňuje Kamil Činátl, historik a didaktik působící na Ústavu pro studium totalitních režimů, který vede tým připravující HistoryLab.

Stát se detektivem nebo novinářem

Na webové stránce HistoryLab najdou učitelé v současnosti více než desítku interaktivních cvičení k dějinám 20. století, která mohou snadno využít ve výuce. „Testovací provoz potvrzuje, že žáky to nenudí a že to v nich podněcuje zvědavost a diskusi ve třídě,“ doplňuje Činátl. Stejnou zkušenost z praxe má i učitelka jedné pražské střední školy Hana Hrádková: „Studenty to baví, protože cvičení s fotografiemi i se zvukem jsou interaktivní. Někdy se jedná o detektivní příběhy, jindy jsou studenti v roli novinářů. Takové věci mají úspěch,“ doplňuje Hrádková, která se svými žáky testuje HistoryLab nejčastěji v menších skupinkách na noteboocích.

Ptáme se v anketách žáků, co ví o roce 1968, ale už nevedeme debatu o tom, k čemu jsou tyto znalosti dobré.
Kamil Činátl

Výuka dějepisu na školách se často stává předmětem veřejných debat, a to nejen ve výročních rocích jako je ten loňský nebo letošní. Podle Kamila Činátla se často opakují stereotypy a klišé o špatných znalostech moderních dějin, která zakrývají skutečné problémy českého školního dějepisu. „K těm podle mě patří třeba udržitelnost znalostí v době, kdy převládá frontální výklad u tabule. To je závažná otázka, kterou si neklademe. Když učitel hypoteticky odučí dějiny od začátku do konce, budou si to žáci skutečně pamatovat? Podle mého názoru to není tak jednoznačné, a proto také děláme HistoryLab,“ upřesňuje.

V dějepise chybí každodennost i genderová témata

Ve školách převládá pohled na dějepis jako předmět faktografické povahy a žáci pasivně přijímají pěkný příběh.

Převládá etnocentrický přístup k dějinám, stále se orientujeme na politické dějiny, chybí každodennost nebo genderová témata a pořád se točíme kolem velkých historických mezníků, a jak upozorňuje Činátl, často se to s tím vzpomínáním může přehnat.

Podobný přístup k využívání archivních zvukových záznamů vidí i vedoucí Rešeršního oddělení a knihovny Tomáš Dufka. „Archiv Českého rozhlasu je z 95% digitalizovaný a k tomu, co není vázané autorskými právy, se dá poměrně lehce dostat. Český rozhlas se dost často soustředí na velká výročí, kolem kterých se dělají rozsáhlé projekty. Vedle toho máme v archivu ale spoustu materiálu k tématům, jako jsou každodennost nebo sociální dějiny, které bychom mohli lehce školám nabídnout. Potřebujeme ale prostředníka, který je v bližším kontaktu s vyučujícími, a proto jsme do této spolupráce šli,“ doplňuje Dufka.

Aplikace, jejíž první verze vznikla v roce 2016, je zatím stále ve vývoji a postupně se vylepšuje na základě zpětné vazby od učitelů. Podle předpokladů by měla být dokončená v roce 2021.

Jak se vybírala témata, která nabízí HistoryLab? Jaké další menší projekty popularizují méně známé zvukové záznamy z archivu Českého rozhlasu? A co nového přinesl workshop ukazující učitelům, jaký využívat audiomateriály ve výuce, který připravil ÚSTR ve spolupráci s Českým rozhlasem? Hudbu vybrala a komentovala Eliška Vidomus.

 

Spustit audio

Související