Jak se kutí v Česku? Naše představa veřejného prostoru je sterilní, nehotovost je dobrá a nejlepší jsou indické tutoriály

21. květen 2020
ArtCafé

V nejhorším případě koupím nové, ale nerad. Do toho výrobku dáte kus sebe, a to je nejvíc, co můžete dát… Poslechněte si ArtCafé o fenoménu kutilství ve společnosti a na české divadelní scéně.

Obýváme vesmír věcí, který jsme si vytvořili

„Divadlo bereme jako ekosystém, kde se lidi většinou dívají jen na tu přední stranu, na líc. Přitom vzadu je spousta věcí, které se nevyužívají. A ten ekosystém nám přišel neúčelně využitý. Rozhodli jsme se proto pohybovat v spíš v té odvrácené straně,“ říká Tomáš Procházka, loutkář, pedagog a mimo jiné zakládající člen skupiny HANDA GOTE Research and Development.

Handa Gote Research & Development se od roku 2005 pohybuje na pomezí divadla, současného tance, vizuálního umění, hudby a konceptuálního umění a kutilství má v jejich tvorbě důležité místo.

Rebelské osazování rabátek?

Čtěte také

Zlaté české ručičky a kutilství jako produkt normalizace? Ve skutečnosti je to jinak

Loni na podzim vydal Sociologický ústav AV ČR vůbec první knihu zkoumající historii kutilství i jeho současné projevy nazvanou Kutilství: drobná mozaika svépomocné tvorby. V rozhovoru ale došlo i na projevy DIY kultury a kutilství ve veřejném prostoru. Jak jsme na tom u nás? 

„Myslím, že v Česku je představa veřejného prostoru hodně sterilní. Veřejný prostor se často redukuje na veřejné prostranství a veřejnost se z něj a jeho správy vlastně vytrácí,“ říká v ArtCafé kulturní geograf a vedoucí výzkumného a autorského týmu Petr Gibas ze Sociologického ústavu. Kde začal výzkum svépomocné tvorby a jak kreativně pronikat do veřejného prostoru?

Indové jsou nejlepší kutilové

„Nechci vytvářet něco, co už umím. Hodně mě inspiruje špatné divadlo a indické tutoriály,“ přiznává herec a výtvarník Dominik Migač, spoluzakladatel souboru MIR.theatre, který se orientuje na výtvarné divadlo různých rozměrů.

Z otloukánka divadelní hvězdou

„Obě se hodně zajímáme o udržitelnost. Zachraňujeme věci z ulice.

Trash Queens
Nika a Hannah jsou obě vášnivé sběračky a lovkyně zapomenutých předmětů, které se pojily pod jménem Trash Queens.|foto: Agáta Hrnčířová

Každá tak má svůj romantický příběh, kdy se z bezdomoveckého otloukánka stane divadelní hvězdou,“ říká spoluzakladatelka Trash Queens Hannah. Ateliér v pražských Vysočanech nabízí fundus poskládaný výhradně z kostýmů a rekvizit, které byly na odpis. „Byla bych ráda, kdyby se věci nepůjčovaly pouze do divadel, ale v době plesů a večírků k nám chodili lidé jako do butiku půjčovat si kostýmy,“ doplňuje Nika. Do budoucna by také rády otevřely školní Freeshop. Co to znamená?

autor: kult
Spustit audio

Související

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka