Ivan Klíma: Jak daleko je slunce

Dílo Ivana Klímy je žánrově velmi pestré, zahrnuje prózu, dramata, fejetony, reportáže, ale i tvorbu pro děti. Klíma se narodil v Praze roku 1931 do rodiny s židovskými kořeny a sám strávil za druhé světové války tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín, ze kterého se dostal jako čtrnáctiletý. V 50. a 60. letech 20. století se živil jako redaktor a přispíval do několika časopisů a novin. Nějaký čas také působil jako hostující profesor na Michiganské univerzitě. Po svém návratu se roku 1970 stal zakázaným autorem, publikoval pouze v samizdatu a živil se dělnickými profesemi.

 Jak daleko je slunce?

Povídkový soubor Jak daleko je slunce z roku 1995 je pohádkovým vyprávěním pro zvídavé děti, které se nepřestávají ptát. Stejnojmenná povídka Jak daleko je slunce vypráví o malém ptáčku, který se rozhodne letět ke Slunci, a to navzdory mnoha varováním od svých druhů. Brzy s vyčerpáním zjišťuje, že Slunce se stále nezdá být ani o píď blíž…  Malá povídka je zase příběhem o stříbrné lišce, kterou osudové setkání s člověkem připraví o tu nejdůležitější věc, kterou si do té doby ani tolik neuvědomovala, že totiž má – svobodu.

Obě dvě povídky jsou alegorickými příběhy, ve kterých si děti i dospělí přijdou na své. Formou rozhovoru zvídavého chlapce s dospělým mužem jsou nám podány odpovědi na otázky, proč je v létě teplo, jak daleko je slunce nebo jaký může být život v nesvobodě. Zdánlivě banální dětské otázky tak vedou k tématům, která se dotýkají samotné lidské existence a smyslu života. Zvířecí říše koneckonců byla světem morálních i jiných ponaučení již před mnoha a mnoha lety.