Inscenace Nenávist varuje před institucionalizovaným rasismem
Mezinárodní festival Divadelní Flora letos představuje německé divadlo Landungsbrücken z Frankfurtu nad Mohanem. Jejím zakladatelem je režisér Linus Koenig jehož inscenace Nenávist byla na 22. ročníku Divadelní Flory uvedena. Jedná se o divadelní adaptaci filmu La Haine z roku 1995 režisér Mathie Kasowitze. A právě s režisérem Linusem Koenigem vám přinášíme rozhovor.
Jaké má postavení Landungsbrücken v kontextu frankfurtské divadelní sítě?
Scéna Landungsbrücken příliš nezapadá do konceptu tradiční divadelní sítě ve Frankfurtu nad Mohanem. Kulturní tisk nás s nadsázkou označuje za nejvíce berlínské místo ve Frankfurtu. Chce tím poukázat na to, že ve městě bankovního byznysu nejsou lidé tolik zvyklí na alternativní OFF scény. To je také jeden z důvodů, proč jsme Landungsbrücken před 14 lety založili. Nebylo to s cílem dělat za každou cenu alternativní divadlo jakožto revoltu proti klasickému repertoáru kamenných scén. Ten prostor, v němž jsme divadlo otevřeli, si o specifickou dramaturgii řekl sám. Landungsbrücken nesídlil v klasické divadelní budově, ale v bývalém industriálním prostoru. Oplývá tedy původní syrovostí. Chtěli jsme vybudovat prostor, kde by se lidé cítili bezpečně, kde budou mít pocit, že je za jejich názory a postoje nebude nikdo odsuzovat ani trestat.
Kdo jsou tedy diváci Landungsbrücken?
Na to není jednoznačná odpověď. Diváci se hodně proměňují. Pokud bych to měl uvést na jednom z nejúspěšnějších titulů, kterým je Nenávist, tak v tomto případě je publikum velmi pestré. Přirozeně jsme neoslovili davy, ale i tak se v Landungsbrücken na představeních této inscenace objevují lidé, kteří k nám dříve třeba nezavítali. Inscenace Nenávist svým obsahem i humorným zpracováním diváky zkrátka láká. Vyjadřuje se k tématu skrytého nebo neuvědomělého rasismu.
Jak vzniká dramaturgie pro váš soubor? Co je pro vás určující, připravujete-li každou novou sezonu?
Asi se zase budu opakovat, ale neděláme nic s vykalkulovaným záměrem. Témata se nabízejí sama a my se při jejich realizaci také řídíme tím, co je vhodné pro specifický prostor, v němž Landungsbrücken sídlí. Přeci jen si nemůžeme hrát na tradiční divadlo, protože jím nejsme. A tento fakt ovlivňuje to, jaké tituly každou sezonu nasazujeme. Vážíme si naší svobody, kterou ve výběru titulů a tvorbě inscenací máme. Nechceme se do ničeho nutit, jako kupříkladu do uvádění Shakespeara. Zároveň se nemusíme nutit ani do témat, která by takzvaně měla být diskutována, jako je extremismus, nacismus nebo uprchlická krize. My se do nich skutečně nutit nemusíme. Jsme společensky uvědomělé divadlo, proto jsou tato témata přirozenou součástí všech našich aktuálních inscenací, čímž přispíváme do společensko-politické diskuze.
Hvězdy literatury, besedy, čtení. Vltava vysílá ze Světa knihy 2018
Český rozhlas Vltava se tradičně zapojuje do největšího tuzemského svátku knih a literatury přímo na místě v Průmyslovém paláci na Výstavišti v Praze, i ve svém vysílání. I letos čeká na milovníky knih bohatý program v podobě desítek veřejných diskusí, debat, knižních prezentací, autorských čtení a vyhlášení řady prestižních literárních cen. Nechybí ani doprovodný program, kterého se zhostí čeští i zahraniční komiksoví tvůrci nebo hudebníci.
Což je jistě také případ inscenace Nenávist, inspirované francouzským filmem La Haine z roku 1995 režiséra Mathieu Kasowitze. Co konkrétně vás ponoukalo divadelně toto dílo adaptovat?
Ten film jsem viděl, když mi bylo asi 25 let a byl jsem jím uhranutý. Dodnes jsem fascinovaný životem na předměstí, taky Francií a hip hopovou kulturou. Takže ten film se mi přirozeně i díky přítomnosti těchto témat na osobní úrovni líbil. Už tehdy jsem si říkal, že by bylo skvělé udělat to na divadle, ale netušil jsem jak. Charaktery, které se v Nenávisti objevují, na jevišti hned tak neudivíte – tři týpci, kteří se potulují předměstím Paříže a sem tam udělají nějakou výtržnost. Navíc se jedná o tři muže jiných etnik, a to je pro tento titul zásadní. V inscenaci vystupuje i černoch a Arab. Já jsem tyto herce ve svém souboru neměl, musel jsem je najít. A nakonec jsem našel skvělé herce. Důležité bylo si uvědomit, jak inscenaci uchopit. Přeci jen se může titul, ve kterém figurují zbraně, policejní brutalita, rasismus a drogy, zdát jako drsný, ale přitom se jedná o komedii. Jedním z hlavních témata Nenávisti je rasismus. Nechtěli jsme se ale bavit o tom, co je jasné a tedy to, že se v naší společnosti objevují extremistické skupiny. Ale rozhodli jsme se ukázat rasismus tam, kde si lidé myslí, že není. Třeba v divadle, o němž panuje představa, že není rasistické ani sexistické. Ale kolik černochů nebo Arabů reálně účinkuje v německých divadelních souborech? A pokud už jsou angažovaní, tak často hrají záporné postavy. Na tento nepoměr, určitý institucionalizovaný rasismus, jsme se v inscenaci Nenávist rozhodli upozornit.
