Hudba jako druhá manželka
Oprašujeme funkovou smršť na deset let starém albu brněnského Gulo čaru
Gulo čar znamená v romštině sladká tráva, ale také to může být označení pro buchtu. I hudba brněnské kapely Gulo čar je voňavá, nadýchaná a plná energie. Mísí se zde živelná romská mentalita s precizností bílých hudebníků. Gulo čar mají poměrně daleko k dřevním rodinným kapelám cikánských lidových muzikantů. Na rozdíl od nich posouvají svůj výraz směrem k mantinelům euroamerické pop kultury a převážně pak k funku a soulu. Jejich původ odhalují charakteristické pravorně cikánské vícehlasy, nezkrotná koncertní energie a v neposlední řadě i romské texty. Když se před deseti lety objevilo album Baro drom, způsobilo na naší hudební scéně třesk. Gulo čar hudební kritiky nadchl tak, že jim za ni přiřkli Anděla v kategorii world music.
Říká se, že Romové jsou jedna velká rodina. U Gulo čaru to platí do puntíku, základními stavebními kameny jsou bratři Vladimír a Pavel Dirdovi, jinak kapelník/baskytarista a hlavní autor hudby/klávesista, kteří spolu hrají doslova odmalička. A na jejich sehranosti je to sakra znát. Oba hudebníci podědili výrazný hudební talent po svém otci Janovi Dirdovi, známém romském jazzovém saxofonistovi. Postupně prošli několik barových kapel, objevili se i v Kick Start, ve které figuroval i někdejší bubeník slavné brněnské skupiny Futurum Jan Sedl a kde se Pavel poprvé setkává s Ladislavem Druppim Richterem, budoucím kytaristou Gulo čar.
Samotnému Gulo čaru předcházela na brněnské scéně poměrně úspěšná formace Synergy, kde se kromě Vladimíra a Pavla Dirdových objevují i trumpetista Jirka Majzlík a tehdy patnáctiletá nesmírně talentovaná zpěvačka Irena Horváthová – tedy pozdější základ Gulo čaru. V době fungování Synergy stihli Vladimír a Pavel ještě posbírat něco zkušeností jako členové skupiny fenomenální zpěvačky Idy Kelarové Romano Rat. Jejich největší tužbou však zůstalo dělat muziku úplně po svém. Když se Synergy rozpadli, začíná v roce 1997 poprvé zkoušet kapela jménem Gulo čar.
S řazením do žánrových škatulek si členové Gulo čar nikdy nelámali hlavu. „Snažíme se prostě hrát moderní romskou muziku,“ říkali od začátku. Za její základ vzali funky, přihodili trochu soulu, trochu jazzu i vlivy svých oblíbených umělců jako George Bensona, Stevieho Wondera či Prince, jejíž plakáty také mají ve své zkušebně v brněnském Bronxu na Bratislavské. Debutu se dočkali v roce 2000, ale jelikož album Pačas (Věříme) vznikalo podomácky na koleně, za regulérní debut považují až následující Baro drom (Dlouhá cesta), který vyšel v roce 2003 u Indies. Album znamenalo skutečný průlom a devítičlenný Gulo čar mohl potvrdit pověst skvělé koncertní atrakce nejen v klubech, ale i jako předkapela hvězd Gipsy Kings a samotného Jamese Browna či na prestižních festivalech Colours Of Ostrava, Blues v lese nebo v Trutnově. Skupině se podařilo vystrčit růžky i do zahraničí.
„Romové ze skupiny Gulo čar zdánlivě opustili pověstnou hudební tradici svého národa. Ve skutečnosti však na desce Baro drom něco z cikánské muzikálnosti stále cítíme – onu pověstnou radost z hraní, smysl pro rytmus, živelnost, prostě “muziku v krvi”. Avšak to nejvýraznější – styl hudby, aranže, celkové vyznění, má blízko spíše k některým současným trendům amerického popu. Z mnoha možných podob současného popu se mi tato jeví jako jedna z nejzajímavějších a nejživotaschopnějších,“ chválil tehdy Gulo čar Milan Tesař v časopisu Folk & Country.
Gulo čar měl po albu Baro drom našlápnuto k hvězdné kariéře. Zvlášť když jim následující desku Gipsy Goes To Hollywood z roku 2006 produkoval Doug Wimbish ze slavných Living Colour. Tam někdy ale soukolí Gulo čaru začalo drhnout a skřípat. Někteří členové řešili osobní problémy, nevítanou publicitu kapele přinesl zpěvák Koloman Baláž odsouzený za loupež. Kapela jeden čas vůbec nehrála a fanoušci se obávali rozpadu. Ten se ale naštěstí nekonal. Vloni Gulo čar prolomil několikaleté mlčení a vystoupili na pražských United Islands. Kapela se tam představila v okleštěné šestičlenné sestavě s bubeníkem Tomášem Rechtoříkem z legendární Helmutovy stříkačky. Naštěstí ani po těch letech nic neztratili ze své koncertní energie, všichni jsou to hudebníci par excellence. Repertoár okořenily několika novými písničkami, které snad budou natočeny na další pomalu vznikající čtvrté album.
„Hudba je náš život, je to jako naše druhá manželka,“ říkali svorně členové Gulo čaru v jednom nedávném rozhovoru. Hudbu Gulo čas skutečně miluje, pokud na ně náhodou někde narazíte, tak se je jimi nechte nakazit. Stojí to za to.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
