Hra Anny Saavedry Kuřačky – recenze

27. duben 2012

Hru Kuřačky, variaci na Čechovovy Tři sestry, napsala Anna Saavedra, narozená v roce 1984, pro činohru Národního divadla moravskoslezského. Ve světové premiéře byla hra uvedena 28. března v komorním prostředí zkušebny Divadla Antonína Dvořáka.

Autorka v příběhu ponechala tři sestry, Olgu, Mášu a Irinu, jejich bratra Andreje a jeho ženu Natálii. K nim přidala tři mužské postavy, naivního mladíka Baronka, Petra, který hledá partnerku prostřednictvím inzerátů, a televizního manažera Jana.

Postavy sourozeneckého kvarteta tří sester a jejich bratra, a stejně tak i bratrovy ženy Natálie jsou napsány s charaktery odvozenými z původní předlohy. Olga, osamělá žena ve středním věku, je učitelkou, prostřední Máša sní o svém vyvoleném muži s filozofickou duší a nejmladší Iri studuje hru na hudební nástroj a touží po kariéře virtuosky.

Beznadějně zamilovaný Andrej se rozhodne vzít si za ženu sobeckou a bezohlednou Natálii, která mu od začátku dává najevo všechno možné, jen ne lásku a oddanost. Čechovův svět připomíná vzdáleně i Baronek, který je variací na mladého zamilovaného carského důstojníka, Petr a Jan už jsou postavami ryze současnými.

Anna Saavedra podobně jako Čechov ve své hře otevírá věčné téma individuálních existencí, lidských charakterů a jejich střetů v mezilidských vztazích. Její postavy jsou však na rozdíl od Čechova ostřeji ohraničené, povahy jsou jednoznačnější, a to i ve svém tápání a hledání cesty k vlastnímu štěstí, jak je tomu u všech tří sester a jejich bratra, výrazně je formulována i egoistická cílevědomost Natálie, přímočaře až krutě je zobrazena sebestředná povaha Petra i bezskrupulózní kořistnictví Jana.

Autor scény Jaroslav Čermák do hracího prostoru umístil vzpomínku na otce sourozenců, symbolickou modrou lištičku, která plní přání, pokud se na ni nezapomíná a z každé sklenky vína se do její mističky ukápne pár kapek. Vzpomínka na otce tak zůstává stále živá, byť ne každému vítaná. Režisérka Janka Ryšánek Smiedtová rozehrává situace na třech místech, na divanu a za ním, u stolu a ve skříni, a jednání postav je v souladu s textem metaforické, prozrazující mnoho z jejich vnitřního světa. Představení má strhují tempo i rytmus, je tu řada do detailu propracovaných ironických a smutně humorných situací.

Renáta Klemensová hraje svoji Olgu jako poněkud úzkoprsou a prudérní vzdělanou ženu, Iri je v podání Petry Lorencové zpočátku ztělesněné ztřeštěné mládí, o to více pak vynikne její prozření. Nikola Birklenová vytvořila v postavě Máši působivou studii stále více do sebe se uzavírající ženy, která neúspěšně hledá muže svých snů.

Vladimír Polák vybavil svého zamilovaného Andreje roztomilou zaslepeností, věrohodně zobrazuje zklamání muže, jehož žena jde za svým cílem a rodina, kterou on sám chtěl vytvořit, se rozpadá. Srozumitelný je i závěrečný Andrejův návrat k sobě coby bratru a opory vlastních sester.

Výborná je herecká kreace Kateřiny Vajnarové. Přesně odpozorované pohyby a intonace moderátorek stupidních televizních pořadů pro ženy v domácnosti včetně způsobu jejich myšlení budí salvy smíchu v hledišti.

Igor Orozovič sice nemá mnoho prostoru, aby ukázal zvrhlost Petra, stačí mu však několikaminutový výstup v dialogu s Mášou při jejich prvním setkání na inzerát, a před publikem tu je hysterický narcis nenávidějící ženy, který doslova budí strach.

Dalibor Dufek hraje Baronka jako něžného, ale zároveň zásadového milence, a Robert Urban v roli Jana jakoby vypadl ze současného světa manažerského bezcitného pozadí shov byznysu.

Kuřačky Národního divadla moravskoslezského patří k tomu nejlepšímu, co největší ostravská činohra v této sezóně nabízí.

autor: Ladislav Vrchovský
Spustit audio