Hosté

Padesátiny slaví výstavou Tlaková vlna ve Vile Pellé. „Vlny jsou otisky událostí, kterými jsme zahlceni,“ říká ve Vizitce.

Žurnalistika dnes podle něj inklinuje k názorové novinářské práci. „Uvízl jsem ve staré době, chci přinášet svědectví a informace. Názor ať si udělá člověk sám,“ říká.

Právě jí vychází třetí román – tentokrát milostný – Okno na západ z dob dodýchávajícího socialistického Československa, v němž si zkusila napsat i mužskou postavu.

Přes deset let je v angažmá v Divadle pod Palmovkou, kde exceluje v inscenaci U Kočičí bažiny. Ve Vizitce mluví o tom, že je pro ni angažmá zakotvením, které potřebuje.

Ve Vizitce vzpomíná na začátky centra, kdysi undergroundového, který byl i v době socialismu v kontaktu se zahraničními tanečními osobnostmi i novými trendy.

S novým rokem nastoupila s Jiřím Havelkou do Dejvického divadla. Soubor čeká dočasný azyl v bývalém multikině. „Změna prostoru vyžaduje jinou dramaturgii,“ říká ve Vizitce.

Považuje se za experimentujícího a neustále hledajícího hudebníka, jehož jazyk nezná hranic. Kombinuje perskou hudbu a flamenco, i když hrál v mládí heavy metal.

Její kniha Když umřel Bowie má rozhlasové zpracování. „Všechny pocity, které v příběhu hlavní hrdinky jsou, znám. Zajímají mě emoce, práce s nimi i hledání protipólů.“

Za postavu Vojcka v inscenaci Michala Háby Vojcek – jednorozměrný člověk získal cenu Divadelních novin za mužský herecký výkon bez ohledu na žánr.

Touto technikou maluje venku. Voda podle ní přenáší jemné vlivy prostředí, třeba jehličí, když zachycuje borovice. Pět let dávala dohromady knihu Akvarel VY-HRA-ZEN.