Hoši se starali hlavně o umění, ideje a pivo, na vše ostatní byl Ivo
Zasloužilý rocker Ivo Pospíšil sepsal své memoáry. V knize Příliš pozdě zemřít mladý, kterou vydalo nakladatelství BiggBoss, se ohlíží za svým působením v českém undergroundu i na porevoluční hudební scéně.
Baskytarista, hudební manažer, producent, DJ – to jsou jen některé z rolí, kterých se během svého dosavadního života zhostil Ivo Pospíšil. Třiašedesátiletý rocker, kterého Ivan Martin Jirous řečený Magor kdysi označil za nepřehlédnutelnou postavu českého undergroundu a neúnavného dělníka bigbítu, nedávno vydal své memoáry s přitažlivým, byť nepříliš originálním názvem Příliš pozdě zemřít mladý. Třísetstránkovou knihu doprovázenou množstvím archivních fotografií ovšem nenapsal sám. Spoluautorem je Pospíšilův kamarád z vojny Vladimír Jurásek, jehož konkrétní podíl na výsledném textu však bohužel zůstává čtenářům neobjasněn.
Přestože Ivo Pospíšil nepatří – na rozdíl od mnoha osobností jím vzpomínaných – k obecně známým postavám české kultury, o jeho zásluhách na poli tuzemské alternativní hudby nemůže být pochyb. Sám ostatně žádnou falešnou skromností netrpí a ve své knize vzpomíná mnoha dosažených úspěchů. Na druhou stranu však nezamlčuje ani své profesní nezdary a životní prohry. Další podstatné rysy Pospíšilových pamětí pak v krátké předmluvě pojmenovává Josef Chuchma, podle něhož se jedná o text jednoduchý a nekomplikovaný, nikoliv však banální. Zřetelně se v něm odráží osobnost autora, který vždy stavěl zábavnost nad umělecký dojem a jehož střízlivá povaha byla v prostředí undergroundu spíše výjimkou.
Rock and roll, underground a bouřlivé devadesátkyNa ploše třiceti chronologicky řazených kapitol se před námi odvíjí pestrý a poutavý životní příběh milovníka rock and rollu, jehož počátky sahají do poloviny 60. let. Tehdy k mladíkovi z vesnice za Prahou, trávícímu večery poslechem českého vysílání Svobodné Evropy, poprvé dolehla hudba jeho srdce. Zbožňovaný rock and roll, který v něm zatím ještě nevzbuzoval touhu hrát, ale do něhož by dle vlastních slov nejraději skočil jako do vody a nechal se jím obklopit. Když se pak během svých osamělých návštěv pražských hudebních klubů náhodou seznámí s Pavlem Zajíčkem, mimo jiné budoucím spoluhráčem v kapele DG 307, začíná Pospíšilova celoživotní pouť napříč českou alternativní hudební scénou.
Ačkoliv nás vypravěč doprovází téměř do současnosti, těžiště knihy představují nepochybně léta sedmdesátá až devadesátá. Zaznamenané vzpomínky se týkají ponejvíce autorova působení na neoficiální hudební scéně a v undergroundu obecně, potažmo jeho různorodých aktivit v časech porevoluční transformace. Poněkud stranou zůstává Pospíšilův osobní život, jehož reflexe – pomineme-li zážitky z vojny – se omezuje na stručný přehled partnerských vztahů. Navzdory svým četným přátelským vazbám na tehdejší alternativní kulturu si autor dokázal udržet od českého undergroundu jistý odstup. Vedle řady barvitých historek a nostalgických vzpomínek tak v Pospíšilových memoárech nalezneme množství zajímavých a leckdy i kriticky laděných postřehů.
Malý průvodce historií české alternativní hudby
Kniha nabízí zasvěcený, a přitom zdravě odtažitý pohled na dění uvnitř takzvaného veselého ghetta, kterému se nevyhýbaly mezilidské konflikty ani ideové třenice. Obojí koneckonců poznal Ivo Pospíšil na vlastní kůži – třeba když mu Pavel Zajíček a Milan Hlavsa alias Mejla dali vybrat mezi rock and rollem a dalším působením v DG 307 nebo když byl svými spoluhráči vyloučen z kapely Garáž, kterou svého času sám založil. Autor sympaticky nezastírá své preference, které se snad mohou někomu jevit málo ambiciózními – jeho hlavním cílem totiž vždy bylo dostat lidi na parket a donutit je k tanci. K tomu se výtečně hodil jím vyznávaný hudební styl, o němž si Pospíšil nedělá žádné přehnané iluze. Jak sám říká, rock and roll je opravdu pitomě jednoduchá komerční hudba s přihlouplými texty a ne nějaké velké umění.
Četba knihy Příliš pozdě zemřít mladý připomíná putování po naučné stezce české alternativní hudby několika posledních dekád. Je to dobrodružná cesta vinoucí se přes území rock and rollu, psychedelického rocku či punku a lemovaná plastickými portréty výjimečných muzikantů a nonkonformních kapel, jimž se dnes nezřídka dostává přídomku „kultovní“. Těžko si potom představit lepšího průvodce než Ivo Pospíšila, jehož životní osudy evokují název slavného filmu s Peterem Sellersem Byl jsem při tom. Snad bychom někdy uvítali delší zastávku u některé postavy či události a občas naopak netrpělivě přežvykujeme nám již známá fakta týkající se dobových reálií. To je ovšem jen malá daň za to, že můžeme v doprovodu zasloužilého rockera projít nadmíru zajímavý úsek naší hudební historie, jehož přímých aktérů valem ubývá.
