Historik umění Lubomír Sršeň

9. prosinec 2014

Hostem Telefonotéky byl Lubomír Sršeň, kurátor oddělení starších českých dějin Národního muzea.

Jak se hledá jméno tváře na neznámém portrétu? Jaké příběhy skrývá kniha „Nevšední příběhy portrétů“? Jak složitě se příběhy jednotlivých děl skládají dohromady?

Jaké jsou detaily údajné Máchovy podobizny na hradě Valdštejnu? A čím jsou výjimečné podobizny Gioachina Rossiniho nebo vůbec největší portrét ve sbírkách Národního muzea, který představuje císaře Františka Josefa I. a býval v české sněmovně?

PhDr. Lubomír Sršeň studoval v letech 1968- 1973 dějiny umění a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jeho diplomová práce „Sochařská výzdoba hlavního oltáře v kostele Panny Marie Sněžné v Praze, byla už o rok později uznána za práci dizertační. Hned po škole, 1. 11. 1973 nastoupil do oddělení starších dějin Národního muzea, kde dosud působí. Jedinou změnu působiště přinesl na 5 měsíců rok 1986, kdy pracoval ve Sbírce starého českého umění Národní galerie jako specialista na české barokní umění. Do Národního muzea se vrátil jako vedoucí oddělení starších českých dějin a tuto funkci vykonával až do konce roku 1997.

Stále trvám na tom, že by Panteon měl být živý. Navrhl jsem některé docela razantní změny, zejména v uspořádání bust, aby respektovalo původní Schulzovu představu, aby mělo i vnitřní systém.

Lubomír Sršeň v diskusi o nové podobě Panteonu Národního muzea.

Spustit audio