Hiraeth

(…) Harries možná utíká do snů, v kterých nachází úlevu a víru pokračovat dál. Ve skutečnosti ve svých písních hledá svět, který by byl v pořádku. Svět založený na pochopení a lásce. Možná je to idealistické, ale je to taky jediné, co může citlivou duši zachránit od marnosti a skepse. Písně Jamese Harriese na novém albu Hiraeth patří k nejlepším v jeho dosavadní kariéře. Fungují téměř bezprostředně, ale s každým dalším opakováním roste jejich sdílnost, blízkost a lidskost. Čím víc je poslouchám, tím víc jsem přesvědčen, že jsou samozřejmou součástí mého života. Mého vlastního světa. Obsahují myšlenky, postřehy a fráze, kterým rozumím a vnímám je podobně nebo stejně. Jako by Harriesovy písně někde spaly a on je pouze probudil. Album Hiraeth není v tuzemském kontextu běžným počinem. Neznám žádné další současné album, které by mělo tak explicitní hitový potenciál a přitom by si zachovalo svou vlastní tvář a projev. (…)