Hermann Broch: Vyprávění služky Zerlíny. Nina Divíšková v příběhu lásky, žárlivosti a pomsty

Vyprávění služky, která rekapituluje velkou milostnou baladu svého života, je hereckou příležitostí, jakých nebude v divadelní literatuře nikdy dost. V Brochově novele zaklepe stará služka na dveře pokoje mladého obchodníka s diamanty, pana A., který se usadil v podnájmu Zerlíniny paní, baronky Elvíry. Z ospalého mladíka učiní zprvu nedobrovolného posluchače svého životního příběhu – milostného vzplanutí k prostopášnému panu von Junovi, o jehož zájem soupeřila s vlastní paní.

V rozhlasové úpravě se Zerlína obrací přímo na posluchače, dovolává se jeho účasti i soudu. Znovu prožívá své dávné milostné triumfy, aby se vzápětí přiznala k ubohosti jejich konců. Cítíme Zerlíninu marnou snahu pochopit skutečný smysl prožitého příběhu. A vidíme, jak pokřivená je podoba spravedlnosti, kterou se služka snaží v příběhu svých pánů alespoň zpětně nastolit.

Brochovu moderní podobu donjuanovského mýtu, na který upomínají nejen jména postav (Elvíra, von Juna, Zerlína), poprvé uvedlo na české jeviště Divadlo za branou II v roce 1992 s Věrou Kubánkovou či Bohumilou Dolejšovou v hlavní roli.