Hermann Broch: Vyprávění služky Zerlíny. Nina Divíšková v příběhu lásky, žárlivosti a pomsty
Literární odkaz si po smrti autora často začne žít životem, který spisovatel nepředvídal. Důkazem může být i dílo významného rakouského romanopisce a esejisty Hermanna Brocha. V roce 1931 napsal hru Rozhřešení, kterou dnes znají spíš literární badatelé. Mnohem dravěji než postavy sociálního dramatu z časů hospodářské krize vtrhla na jeviště služebná Zerlína z povídkového románu Nevinní. Variaci na motivy donjuanovského mýtu on-line k poslechu po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Vyprávění služky, která rekapituluje velkou milostnou baladu svého života, je hereckou příležitostí, jakých nebude v divadelní literatuře nikdy dost. V Brochově novele zaklepe stará služka na dveře pokoje mladého obchodníka s diamanty, pana A., který se usadil v podnájmu Zerlíniny paní, baronky Elvíry. Z ospalého mladíka učiní zprvu nedobrovolného posluchače svého životního příběhu – milostného vzplanutí k prostopášnému panu von Junovi, o jehož zájem soupeřila s vlastní paní.
V rozhlasové úpravě se Zerlína obrací přímo na posluchače, dovolává se jeho účasti i soudu. Znovu prožívá své dávné milostné triumfy, aby se vzápětí přiznala k ubohosti jejich konců. Cítíme Zerlíninu marnou snahu pochopit skutečný smysl prožitého příběhu. A vidíme, jak pokřivená je podoba spravedlnosti, kterou se služka snaží v příběhu svých pánů alespoň zpětně nastolit.
Brochovu moderní podobu donjuanovského mýtu, na který upomínají nejen jména postav (Elvíra, von Juna, Zerlína), poprvé uvedlo na české jeviště Divadlo za branou II v roce 1992 s Věrou Kubánkovou či Bohumilou Dolejšovou v hlavní roli.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
