Herec Igor Bareš

Hosté Telefonotéky, na které se můžete těšit.

V té době byl ještě plně vytížen prací v brněnském Národním divadle, kde si (jak s oblibou zdůrazňuje) „odehrál všechno to pěkné a velké, co může činoherce potkat“. Přesto, nebo možná právě proto odtud toku 2002 odchází a po třech letech bez stálého angažmá nastupuje do Národního divadla v Praze. Tam ho čeká poslední sezóna, poté se vydá na další štaci. Jaká bude? I na to se ho ptal autor a moderátor pořadu Michal Bureš.

Olomoucký rodák (1966), co chtěl být chovatelem zvířat v ZOO na Svatém Kopečku, absolvent Střední zemědělské školy, brněnské JAMU, v současnosti jeden z nejosazovanějších divadelních, filmových, rozhlasových a televizních herců – Igor Bareš. Spolu za sebou máme řadu opusů, nejvíce mi utkvěly dva – dramatizace Zeyerovy prózy „Dům U tonoucí hvězdy“ a adaptace na Audioknihu roku nominovaných Laclosových „Nebezpečných známostí“.

|foto: Martin Velíšek

Ten první titul měl Igor Bareš spojený s legendárním Divadlem U stolu a s pány Derflerem a Lakomým, jeho velkými učiteli. V Laclosovi jsem mu přiřknul málo rozlehlou, ale podstatnou roli vypravěče, který jednotlivé dopisy, jichž je bezmála dvě stě, uvádí a otevírá.

I na tomto minimalistickém půdorysu dokázal kromě informace o tom, kdo komu píše, zaujmout k příběhu a postavám jednoznačný, jasně čitelný, herecky bravurně prokreslený postoj. Když se po šesti hodinách vyploužil z potemnělého studia, pravil: „Necháš mě číst telefonní seznam, což by nebylo nejhorší. Nejhorší je, že mě to bavilo.“

Archiv odvysílaných pořadů.