Harry Milller's Isipingo v Brémách, 1975
Kontrabasista a skladatel Harry Miller patřil k okruhu jihoafrických muzikantů, kteří se v 60. letech 20. století po emigraci se své vlasti usadili v Londýně. Z jejich spolupráce a propojení s dobrodružnějšími povahami anglické jazzové scény vznikla řada pozoruhodných souborů, kombinujících jazz s africkými kořeny tohoto žánru a volnou improvizací. Millerovo sexteto Isipingo vydalo za zhruba čtyři roky své existence jediné album v roce 1977. Koncetní nahrávka německého Radia Bremen z listopadu 1975, jejíž podstatnou část v pořadu Jazz Live uslyšíte, vyšla na CD pod názvem Which Way Now teprve letos a zachycuje ranou podobu souboru.
Britský sextet Isipingo vedl v polovině 70.let minulého století kontrabasista Harry Miller. Bílý rodák z Johannesburgu začal s hudbou už ve své vlasti, JAR, ale nejlepší léta strávil v Londýně, kam přišel na začátku šedesátých let se svými spoluhráči - jedním z nich byl i Manfred Lubowitz, neboli pozdější rhythm&bluesová hvězda Manfred Mann. Po začátcích v kapele na lodi, pendlující mezi britskými ostrovy a New Yorkem, hrál Miller hrál v Anglii s řadou osobností tamější nejen jazzové scény.
Důležité pro něj bylo působení v Concert Bandu Mike Westbrooka (od roku 1965), kde se potkal třeba s Johnem Surmanem a Mikem Osbornem. Koncem desetiletí pak vplul do okruhu dalších jihoafrických emigrantů, rasově smíšené kapely The Blue Notes. Z té vznikl záhy bigband Brotherhood of Breath, odvážně kombinující jazz s africkými kořeny tohoto žánru a volnou improvizací. Sestava bigbandu byla proměnlivou kombinací Jihoafričanů s dobrodružnějšími povahami britského jazzu - prošli jím například Evan Parker, Lol Coxhill nebo Elton Dean. Millerovo Isipingo, pojmenované podle jihoafrické řeky, vzniklo jako řada jiných menších kapel právě z tvůrčího kvasu kolem Bratrstva dechu.
V sestavě, která odehrála koncert v německých Brémách, působili vedle kapelníka, skladatele a kontrabasisty Harryho Millera tři Angličané: altsaxofonista Mike Osborne, trombonista Nick Evans a pianista Keith Tippett, plus dva černí Jihoafričané z původních Blue Notes: trumpetista Mongezi Feza a bubeník Louis Moholo. Radost ze hry je vedla k dlouhým improvizacím na hravá kapelníkova témata, dýchající ozvěnou afrického stylu kwela. Fascinující rytmický tandem, který Miller vytvořil s Louisem Moholem, dnes už jediným přeživším z členů někdejších The Blue Notes, fungoval vedle mnoha sestav britské scény později i s německým freejazzovým průkopníkem Peterem Brötzmannem.
Harry Miller, který nešťastně zahynul ve dvaačtyřiceti letech v květnu 1983 při havárii svého mikrobusu v Holandsku, byl mimo jiné zakladatelem labelu Ogun, zaměřeného na tvorbu londýnských Jihoafričanů a jejich britských přátel. Tam vydal Miller v roce 1974 své první album Children at Play (čímž se stal stal po Barre Phillipsovi druhým jazzmanem, který se odvážil natočit čistě sólovou kontrabasovou kolekci) i jediné album Ispinga Family Affair z roku 1977, natočené již v pozměněné sestavě - obě nahrávky se dočkaly CD reedice koncem roku 1999 v kompletu Harry Miller Collection, sdružujícím na třech CD pětici Harryho alb. V pořadu Jazz Live však uslyšíte koncetní nahrávku z listopadu 1975, kterou pořídilo německé Radio Bremen a v létě 2006 ji pod názvem Which Way Now vydala americká značka Cuneiform Records.
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
