Händl Klaus: Mýtina

Mýtina rakouského dramatika Händla Klause se odehrává v lese, který byl nedávno vypálen. Na spáleništi se schází policejní inspektor Petr s učitelkou Kathrin, aby zjistil veškeré podrobnosti, jež by pomohly najít pachatele zločinu. Vyšetřování v přírodě se však začne komplikovat nejen podivnými ozvuky jejich vzájemné nedořešené minulosti, ale také příchodem učitelčina syna Lukase a potulného včelaře Wima. Dospívající muž nesnáší život, který mu matka určila tím, že odešla z města. Traumatizuje ho pobyt na opuštěném místě v lese a skutečnost, že je mu utajován jeho původ. Pátrá po otci a je kvůli tomu ochoten učinit cokoliv.

Händl Klaus |foto: Sonia Neufeld |zdroj: ORF.at

Zprvu tíživá, takřka apokalyptická atmosféra dramatu o přírodě, která byla „znásilněna", se prudce mění v téma její odplaty. Sama sebe totiž chytře a krutě pomstí skrze nekontrolovatelné bujení a plození, rostlinstvo, zvěř a člověka. Původně divadelní text byl označen jako hudební hra. Repliky jsou psány jako koláže slov nesoucí neklid a evokující temnotu lidského nitra. Navzájem se ruší i doplňují, čímž tvoří melodický celek. Podněcují k zvukově a hudebně výrazné realizaci díla, což je patrné i v českém překladu Terezy Semotamové.

Rozhlasová inscenace respektuje tok básnické řeči hlavních postav, herecká interpretace se nese v civilním tónu, vycházejícím z konkrétních myšlenkových i emočních motivací. Střídání žánru detektivního, psychologického a mysteriózního se neprojevuje jen v hraných pasážích, je nezbytnou součástí i hudebně zvukových koláží. Součástí podmanivého „ekodramatu" je tudíž i rytmus evokující „hmyzí techno" – konkrétně jde o včelí marš a industrial roztočů.

Händl Klaus (1969) se narodil v městečku Rum u Innsbrucku jako Klaus Händl. V umění používá reverzní podobu jména, což vychází z tyrolského zvyku uvádět příjmení před jménem. Přestože je nositelem mnoha literárních a dramatických ocenění, svou kariéru začal jako herec. Vystupoval na jevišti vídeňského Schauspielhausu, dodnes příležitostně účinkuje ve filmech a v televizi. Vyučoval divadlo a film na Universität für angewandte Kunst Wien, v posledních letech se věnuje také filmové práci – napsal scénáře a režíroval tituly März (2008) a Kater (2016).

Dramatická tvorba Händla Klause je charakteristická originální prací s jazykem a rytmem (Ich ersehne die Alpen; So entstehen die Seen, Temně lákavý svět, Divoši), není náhoda, že mnohé texty nazývá hudební hry (Furcht und Zittern, Mýtina) a že píše také operní libreta (Häftling von Mab, Vom Mond, Bluthaus, Koma aj.). Mnohé z jeho titulů byly, mimo původní rozhlasová dramata (Kleine Vogelkunde, Marderin im Dirndl), právě kvůli básnickému vyjadřování a hudebnosti realizovány i v rádiu. K přitažlivosti jeho textů patří i chytrá kombinace několika žánrů najednou. Propojením komorních vztahových dramat s prvky absurdity, komedie či detektivky vznikají nejednoznačné příběhy plné vzrušujících tajemství a záhad. Tato osobitá poetika přinesla autorovi věhlas – jeho texty jsou hojně uváděny nejen na německojazyčných divadelních scénách, ale i v Evropě. Na českém území byly hry Händla Klause zatím uvedeny v pražském Divadle Komedie – Temně lákavý svět (2007, režie Katharina Schmitt) a jako scénické čtení v olomouckém Divadle Tramtarie – Divoši (2010, režie Matyáš Dlab). V Českém rozhlase byla natočena inscenace (Divoši) Muž se smutnýma očima (2008, režie Jan Antonín Pitínský).

Osoby a obsazení: Kathrin, učitelka (Eva Novotná), Lukas, její syn (David Macháček), Petr, inspektor (Tomáš Kobr), Wim, včelař (Zdeněk Julina)

Překlad: Tereza Semotamová
Dramaturgie: Hana Hložková
Hudba: Mario Buzzi
Zvukový mistr: Lukáš Dolejší
Režie: Lukáš Kopecký

V Brně natočila Tvůrčí skupina Drama a literatura v roce 2017.